Náš příběh

Československé (dnes České a slovenské) sdružení vzniklo z potřeby silné ústřední organizace českých a slovenských krajanů, která by pomohla přispět v průběhu druhé světové války k osvobození Československa. Ačkoliv taková potřeba se objevila už za první světové války, byl jednotný cíl mnoha zájmově rozdílných společností a klubů nalezen teprve v roce 1939, kdy ČSR ztratila svou nezávislost. Pod vedením slovenského Kanaďana Štefana Rudinského z Montrealu a českého Kanaďana Gustava Přístupy z Toronta byly překážky bránící sjednocení překonány. Vznikl společný výbor národních organizací, který se sešel 7. května 1939 v Torontu. Zde bylo rozhodnuto o zřízení Národního sdružení Slováků, Čechů a Podkarpatských Rusínů v Kanadě. 24.–25. června 1939 se konal první kongres v torontském kostele Church of All Nations. Za přítomnosti 140 delegátů byl zvolen výkonný výbor, v jehož čele stanuli Štefan Rudinský jako předseda a Karel Buzek jako generální tajemník. Původní název byl brzy změněn na Československé národní sdružení v Kanadě (ČSNS).

Se Sdružením aktivně spolupracovaly prakticky všechny české a slovenské organizace s výjimkou separatisticky orientované Slovenské ligy. Po vzniku Slovenského státu v březnu 1939 se Liga ocitla ve složité situaci. Mnoho jejích vůdců sympatizovalo s Tisovým autoritativním režimem a s Hlinkovou lidovou stranou. Slovenská liga sice napomáhala kanadskému válečnému úsilí sbírkami peněz pro Červený kříž, ale činila tak vždy odděleně od zbytku české a slovenské komunity sjednocené v Československém národním sdružení.

Z vlastní iniciativy i z obecného zájmu boje proti nacistickému Německu Sdružení rychle rostlo — ze 46 místních poboček v roce 1939 až na 86 s asi 6 500 členy na konci roku 1942. Tomuto vývoji napomohly cesty organizované napříč Kanadou, od východního k západnímu pobřeží. První z těchto cest podnikli Karel Buzek a vedoucí slovenský člen Sdružení Peter Klimko. Další cestu umožnily kanadské kluby senátorovi Vojtovi Benešovi, staršímu bratru prezidenta Edvarda Beneše, a dvěma představitelům československých zahraničních sil — plk. Janu Ambrušovi a kpt. Rudolfu Nekolovi. Posledně jmenovaný se vrátil do Kanady po komunistickém puči v roce 1948, stal se kanadským občanem a vydavatelem týdeníku Nový domov (New Homeland). Sdružení spravovalo československý válečný dobročinný fond v Kanadě a sebralo asi 330 000 kanadských dolarů pro různé účely spojené s válkou a s osvobozením Československa. Přispělo také k tomu, že kanadská vláda začala od dubna 1941 považovat příslušníky československé minority v Kanadě za občany spojenecké země.

Na kongresu v listopadu 1945, který vedl slovenský Kanaďan z Windsoru Jan Gažo, byly vytyčeny tři hlavní úkoly: podpora kanadského občanství, udržování českého a slovenského kulturního dědictví a materiální pomoc staré vlasti zničené válkou. Poslední z těchto požadavků se mohl uskutečnit poté, co se generální tajemník ČSNS Karel Buzek stal také výkonným ředitelem kanadského spojeneckého podpůrného fondu Canadian United Allied Relief Fund.

Po válce se aktivita ČSNS přesunula z politické do sociální oblasti, od problémů zahraničních k domácím. V letech 1946 a 1947 Sdružení předložilo dva obsažné dopisy kanadskému senátnímu výboru pro imigraci a práci, jež požadovaly určité legislativní změny, z nichž řada byla v následujících letech provedena. Česká a slovenská komunita začala v tomto období budovat Masarykovu halu a Masarykův ústav (Masaryk Memorial Institute) ve Scarborough, součásti metropolitního Toronta.

Sdružení pohotově reagovalo na převzetí moci komunisty v ČSR v únoru 1948 a začalo sponzorovat kanadský fond pro československé uprchlíky. Mezi nově příchozími a starousedlými krajany v Kanadě došlo k rozkolu, který zabránil efektivnější práci ČSNS aspoň na osm let (1948–1956). V roce 1949 se sice podařilo zřídit Kanadský fond pro československé uprchlíky (Canadian Fund for Czechoslovak Refugees), který při Sdružení funguje dodnes, avšak zvláště mezi sociálně potřebnými emigranty z 20. a 30. let se znovu pokoušela působit komunistická strana. Událostí, která pomohla krajany stmelit, byla maďarská revoluce v roce 1956. Za předsednictví Franka Němce, který byl československým velvyslancem v Kanadě před rokem 1948, se Sdružení vrátilo ke klidné a užitečné práci.

V 60. letech se aktivita ČSNS zvýšila, znovu rostl počet poboček. Předsedou se stal Anthony Daičar z městečka Batawy, založeného Tomášem Baťou, generálním tajemníkem byl zvolen Jiří Corn. Významným funkcionářem Sdružení z řad členů Československé národně sociální strany v exilu byl také prof. Vladimír Krajina. Ačkoliv se členské příspěvky snížily ve srovnání s válečným obdobím na jednu pětinu, bylo z nich přece možno hradit pořádání bazarů, tanečních zábav, divadelních představení a dalších společenských akcí. Významným projektem byla iniciativa ČSNS vedoucí ke zřízení samostatné stolice pro českou a slovenskou literaturu na torontské univerzitě.

Československé národní sdružení v Kanadě, které se od roku 1984 nazývalo pouze Československým sdružením a po rozdělení Československa se přejmenovalo na České a slovenské sdružení v Kanadě — ČSSK (Czech and Slovak Association of Canada), vytrvale poskytovalo oporu a pomoc českým a slovenským uprchlíkům a v tomto smyslu také udržovalo styky s federálními a provinčními vládami v Kanadě. V kanadské politice usilující o vytvoření multikulturní společnosti náleží krajanským spolkům a organizacím ostatně tradičně významné místo. Za připomenutí bezpochyby stojí podíl Sdružení jako jedné z 36 krajanských organizací zastoupených v Kanadské etnokulturní radě na prosazení dosud platného multikulturního zákona C 96.

V roce 1999 ČSSK oslavilo 60. výročí svého trvání. V lednu 2000 mělo 14 poboček v různých kanadských provinciích s celkem asi 3 800 platícími členy, a to v těchto místech: Batawa-Belleville, Calgary, Edmonton, Halifax, Hamilton, Kingston, Kitchener-Waterloo-Guelph, London, Montreal, Ottawa, Toronto, St. Catharines, Vancouver a Winnipeg. Vrcholným orgánem Sdružení je výroční zasedání (kongres), jež každoročně schvaluje finanční výkazy a zprávy jednotlivých zástupců a výborů. V době mezi kongresy řídí Sdružení Národní rada, která se skládá ze sedmi volených zástupců, ze čtyř předsedů stálých výborů (imigrační, sociální, organizační a integrační, kulturní a informační) a ze 6 — 12 volených členů. V radě rovněž zasedá bývalý předseda z předchozího funkčního období, které je dvouleté. Sdružení má své zástupce pro západní, střední a východní Kanadu, revizory a pětičlenný smírčí soud k urovnávání sporů mezi členy. Šedesát procent výdajů spojených s vedením imigrační agendy v torontské centrále je hrazeno kanadskou federální vládou, zbytek pohledávek kryjí členské příspěvky. Tiskovým orgánem Sdružení je Věstník ČSSK/CSAC Newsletter, jednotlivé pobočky kromě toho vydávají svá vlastní periodika.

Torontská pobočka ČSSK pořádá v současné době pro své členy taneční hodiny, besedy, literární pořady v české restauraci U Vlastičky a koncerty staré české hudby. Z iniciativy Petra Munka vychází pravidelně přehled článků z anglo-amerického tisku o České republice. Televizní studio Okno (Josef Čermák a režisér Milo Kubík) zhotovuje nahrávky řady významných kulturních a politických akcí, na nichž Sdružení participuje. Za všechny uveďme aspoň koncert k 60. výročí vzniku ČSR v roce 1988, návštěvu prezidenta Václava Havla v roce 1990, první produkci Prodané nevěsty v Kanadě, jež se hrála v Torontu v roce 1994, a od roku 1990 pořizované záznamy z představení Nového divadla, pořádaných ve spolupráci s českými a slovenskými profesionálními herci. Mimořádnou dokumentární a historickou hodnotu mají profily významných osobností československého exilu v Kanadě (Josef Škvorecký, Zdena Salivarová, Tomáš Baťa, Ota Hora, Karel Buzek, Jiří Corn, Rudolf Hásek, Oskar Morawetz, Ján Smerek, Otakar Širek, Anna Šireková, Emilie Peřinová, Jiří Traxler, Jan Waldauf, Walter Dufek, Milo Komínek) a prof. H. G. Skillinga, kanadského historika zabývajícího se československými dějinami. V této řadě chybí profil Vladimíra Krajiny, s nímž byla redaktorkou Anitou Machovou pořízena aspoň rozhlasová nahrávka pro Radio Canada International. Ve spolupráci s touto televizní skupinou natočila Česká televize Ostrava v roce 1992 čtyřdílný seriál o českých a slovenských krajanech v Kanadě pod názvem Kanadská mozaika (1. Drsná i vlídná, 2. Torontské snění, 3. Podnikání jako sen, 4. Člověk není nikde sám).

Kontakty ČSSK s vlastí byly navázány po roce 1989. Na společných schůzích se zástupci zahraničního výboru Poslanecké sněmovny ČR pro styky s krajany a komise pro krajany Senátu ČR byly v průběhu 90. let projednávány otázky dvojího občanství, korespondenčního volebního práva, dokončení restitucí osobních majetků a usnadnění návratu krajanů do vlasti. Krajanské organizace v Kanadě zastupoval na většině jednání Miloš Šuchma z Ottawy. V průběhu léta a podzimu 1997 Sdružení uspořádalo sbírku na pomoc oblastem postiženým povodní. Částka ve výši 100 000 kanadských dolarů byla odeslána do vlasti prostřednictvím Červeného kříže.