Historie odbočky
První záznam o sdružování a organizování Čechů a Slováků v Manitobě pochází z roku 1907, kdy bylo vytvořeno první hudební těleso, které velice rychle nabylo popularity na krajanských besedách. Roku 1913 se 70 našich krajanů rozhodlo vytvořit krajanskou organizaci a z toho 54 se stalo zakládajícími členy Česko-Slovanské Podporující Jednoty. Během první světové války mnozí členové považovali za nutné vytvořit pobočku Národního Sdružení, která úzce spolupracovala s Národním Sdružením, Národním svazem českých katolíků a Slovenskou Ligou (všechno chicagské organizace) a s těmito organizacemi se jednotně postavila za ustanovení Československé republiky.
Mezi lety 1918–38 funkce Sdružení utichla a většina členů se znovuzapojila do práce v Podporující Jednotě, která se nadále věnovala osvětě české a slovenské komunity a zvláště pak výpomoci novým emigrantům do Manitoby.
Druhého dubna 1939 generální konzul Československé republiky v Kanadě svolal zástupce našich krajanů na generální konzulát a prodebatovalo se založení odbojové organizace. Valná hromada byla svolaná na 30. dubna, kde byl zvolen první výbor nového Československého Sdružení, který se sešel na ustavujícím kongresu v Torontě dne 24.–25. května 1939. Organizace byla pojmenována Národní Sdružení Slováků, Čechů a Podkarpatských Rusínů v Kanadě a až později byla přejmenována na Československé Národní sdružení v Kanadě.
Winnipegská odbočka byla založena 25. května 1939 a měla zapsaných 124 členů. Prvním předsedou byl zvolen František Dojáček a organizace pořádala během válečných roků jednu výdělečnou akci za druhou na podporu Červeného kříže, kanadských a českých vojenských jednotek a mnoha dalších. Během války se celokanadská organizace rozrostla na 91 odboček s 2000 členy a v Manitobě, kromě Winnipegu, byla také ve Flin Flon, Morden, Steinbach, Dominion City a Minetonas. Na takzvaném Vítězném Kongresu v roce 1945 návrh na rozpuštění organizace neprošel.
Poválečné roky viděly znovu sníženou aktivitu. Ve Winnipegu toho období trvalo až do roku 1956. V prosinci toho roku 17 znovuzakládajících členů ustanovilo/ obnovilo odbočku Národního sdružení. V roce 1963 organizace měla 105 členů a předsedou byl zvolen František Baleja. Všechny odbočky mimo Winnipeg byly zrušeny a byly representovány obvodními důvěrníky. Jednalo se o distrikty Cloverleaf, Darlingford-Morden, Dominion City, Dufresne, Glenboro, Grande Pointe, Ridgeville, Sanford, Sperling a Transcona.
Národní Sdružení pracovalo v původní formě až do 28.září 1960 kdy bylo celostátně inkorporované. Kanadská vláda oficielně předala organizaci její Chartu dne 11. března 1961 na 8. Kongresu v Hamiltonu.
Pod vedením Františka Baleji byla winnipegská odbočka připravena vítat a vypomáhat nové vlně emigrantů v roce 1968. Když se bratr Baleja rozhodl začátkem sedmdesátých let sestoupit z pozice předsedy, Adofl Klimek, dlouholetý přítel Františka z poválečné emigrace převzal předsednictví. Po bratru Klimkovi už bylo na nové vlně čecho-kanaďanů ujmout se vesla. Byli to Miroslav Folta, František Kadlec, Gabriel Adamec, Josef Dobrovolný, Jan Slavíček, Miroslav Němeček, Vilém Kun, Richard Pešík, František Hlubuček a dnes, Eva Sailerová.
sepsala Míša Gogelová
Předsedové winnipežské odbočky:
- 1939 — 1963 František DOJÁČEK
- 1963 — 1970 František BALEJA
- 1971 — 1973 Adolf KLÍMEK
- 1973 — 1976 Judr. Miroslav FOLTA
- 1976 — 1978 Ing. František KADLEC
- 1978 — 1979 Gabriel ADAMEC
- 1979 — 1980 Jan SLAVIČEK
- 1980 — 1981 Judr. Miroslav FOLTA
- 1981 — 1983 Josef DOBROVOLNÝ
- 1983 — 1987 Miroslav NĚMEČEK
- 1988 — 1990 Jan SLAVÍČEK
- 1990 — 1994 Vilém KUN
- 1994 — 1995 Richard PEŠÍK
- 1995 — 2000 František HLUBUČEK
- 2000 — 2012 Dr. Eva SAILEROVÁ
- 2012 — dodnes Misha GOGELOVÁ