<\/p>\n\n\n\n
Masarykova cena je nejvy\u0161\u0161\u00edm uzn\u00e1n\u00edm a poctou \u010cesk\u00e9ho a Slovensk\u00e9ho sdru\u017een\u00ed v<\/em> Kanad\u011b (\u010cSSK).<\/em><\/p>\n\n\n\n \u201eToto uzn\u00e1<\/em>n<\/em>\u00ed <\/em>se ud<\/em>\u011b<\/em>luje Kana<\/em>\u010f<\/em>an<\/em>\u016f<\/em>m <\/em>\u010d<\/em>esk<\/em>\u00e9<\/em>ho <\/em>\u010d<\/em>i slovensk<\/em>\u00e9<\/em>ho p<\/em>\u016f<\/em>vodu, kte<\/em>\u0159\u00ed <\/em>dos<\/em>\u00e1<\/em>hli v<\/em>\u00fd<\/em>znamn<\/em>\u00fd<\/em>ch <\/em>\u00fa<\/em>sp<\/em>\u011b<\/em>ch<\/em>\u016f <\/em>na n<\/em>\u011b<\/em>kter<\/em>\u00e9<\/em>m <\/em>\u00fa<\/em>seku lidsk<\/em>\u00e9 \u010d<\/em>innosti, a osob<\/em>\u00e1<\/em>m nebo organizac<\/em>\u00ed<\/em>m jak<\/em>\u00e9<\/em>hokoliv p<\/em>\u016f<\/em>vodu, kter<\/em>\u00e9 <\/em>se zaslou<\/em>\u017e<\/em>ily v <\/em>\u00fa<\/em>sil<\/em>\u00ed <\/em>o svobodn<\/em>\u00e9 \u010c<\/em>eskoslovensko nebo obohatily <\/em>\u017e<\/em>ivot <\/em>\u010c<\/em>ech<\/em>\u016f <\/em>a Slov<\/em>\u00e1<\/em>k<\/em>\u016f <\/em>v Kanad<\/em>\u011b. \u201c<\/em><\/p>\n\n\n\n ***<\/em><\/p>\n\n\n\n The Masaryk Award is the highest recognition and honour bestowed by the Czech and Slovak Association of Canada (CSAC).<\/em><\/p>\n\n\n\n \u201eThis award is granted to Canadians of Czech or Slovak origin who have achieved significant accomplishments in any field of human endeavour, as well as to individuals or organizations of any origin who have contributed to a free Czechoslovakia or enriched the lives of Czechs and Slovaks in Canada.\u201d<\/em><\/p>\n\n\n\n Martin Jelinowicz<\/strong> (Toronto)<\/p>\n\n\n\n Do Kanady p\u0159i\u0161el s rodi\u010di v posrpnov\u00e9 vln\u011b. Vystudoval obor stavebn\u00ed in\u017een\u00fdrstv\u00ed. Od za\u010d\u00e1tku se rodinou zapojil do krajansk\u00e9ho \u017eivota v Toront\u011b \u2013 v Sokole i v \u010cesk\u00e9m a Slovensk\u00e9m sdru\u017een\u00ed. Mnoho let v\u011bnoval pr\u00e1ci v pobo\u010dce Toronto, jako p\u0159edseda i na jin\u00fdch \u00fakolech, a tak\u00e9 p\u0159i vyd\u00e1v\u00e1n\u00ed krajansk\u00e9ho \u010dasopisu Nov\u00fd domov. Psal a hr\u00e1l v po\u0159adu Dobr\u00fd den a pozd\u011bji vlastn\u00ed publikaci Nov\u00fd den. Martin je velmi ob\u011btav\u00fd a p\u0159itom skromn\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/p>\n\n\n\n V posledn\u00edch letech p\u0159edv\u00e1d\u00ed obrovsk\u00fd hereck\u00fd talent, kdy\u017e ve spolupr\u00e1ci \u010cSSK a skupiny Skvosty vznikla nafilmovan\u00e1 dramaturgie Putov\u00e1n\u00ed s Cyrilem a Metodem, a nyn\u00ed Trojlistek. Martin si zahr\u00e1l Metod\u011bje a Tom\u00e1\u0161e G. Masaryka (to na \u017eiv\u00e9 sc\u00e9n\u011b p\u0159i oslav\u00e1ch 100 let od vzniku \u010ceskoslovenska.) Jsou to role n\u00e1ro\u010dn\u00e9, ale je vid\u011bt, jak maj\u00ed div\u00e1ci lehkoter ost\u0159\u00edlen\u00fd a herecky zocelen\u00fd herec. Martin je vnuk slavn\u00e9ho \u010desk\u00e9ho spisovatele Karla Pol\u00e1\u010dka, od jeho\u017e smrti v n\u011bmeck\u00e9m nacistick\u00e9m koncentra\u010dn\u00edm t\u00e1bo\u0159e letos uplynulo 80 let.<\/p>\n\n\n\n Milo\u0161 a Linda Kr\u00e1l\u00edk<\/strong> (Ottawa)<\/p>\n\n\n\n Ukon\u010dili \u010dinnost ve sv\u00e9m \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9m kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed More Flowers a jednom z prvn\u00edch velkoobchod\u016f s kv\u011btinami a sklen\u00ed\u010d\u00edch v Ottaw\u011b. Nikdy v\u0161ak neustali v p\u011bstov\u00e1n\u00ed \u010desk\u00e9 a slovensk\u00e9 komunity. Ji\u017e v\u00edce ne\u017e pades\u00e1t let spojuj\u00ed lidi prost\u0159ednictv\u00edm obl\u00edben\u00fdch tradic \u2013 od mikul\u00e1\u0161sk\u00fdch bes\u00eddek a silvestrovsk\u00fdch slav a\u017e po koledov\u00e1n\u00ed u Star\u00e9 v\u00e1penky na sv. \u0160t\u011bp\u00e1na a vystoupen\u00ed s tradi\u010dn\u00edmi i trampsk\u00fdmi p\u00edsn\u011bmi. Jejich nezi\u0161tn\u00e1 aktivita, tich\u00e1 oddanost a radost posiluj\u00ed pouta v na\u0161\u00ed komunit\u011b a p\u0159edstavuj\u00ed ducha slu\u017eby a soun\u00e1le\u017eitosti, kter\u00fd tato cena vyzdvihuje.<\/p>\n\n\n\n Miloslava Minnes<\/strong> (Ottawa)<\/p>\n\n\n\n Pan\u00ed Miloslava Minnes se narodila v Jesen\u00edku a vyr\u016fstala v Javorn\u00edku, v malebn\u00e9m kraji obklopen\u00e9m Rychlebsk\u00fdmi horami. Ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 dvacet p\u011bt let p\u016fsob\u00ed jako m\u00edstn\u00ed zam\u011bstnankyn\u011b Velvyslanectv\u00ed \u010cesk\u00e9 republiky v Ottaw\u011b. Po celou dobu sv\u00e9 slu\u017eby byla nepostradateln\u00fdm spojovac\u00edm \u010dl\u00e1nkem mezi velvyslanectv\u00edm a krajansk\u00fdmi organizacemi po cel\u00e9 Kanad\u011b. Je absolventkou Univerzity Palack\u00e9ho v Olomouci, kde z\u00edskala titul PaedDr. po studiu na Pedagogick\u00e9 a Filozofick\u00e9 fakult\u011b. Jej\u00ed akademick\u00e9 z\u00e1zem\u00ed odr\u00e1\u017e\u00ed hlubok\u00fd z\u00e1jem o jazyk, kulturu a vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed, kter\u00fd se prom\u00edt\u00e1 i do jej\u00ed krajansk\u00e9 pr\u00e1ce v Kanad\u011b.<\/p>\n\n\n\n D\u00edky jej\u00ed ob\u011btav\u00e9 pr\u00e1ci se mnoha spolk\u016fm poda\u0159ilo z\u00edskat podporu a granty z Ministerstva zahrani\u010dn\u00edch v\u011bc\u00ed \u010cesk\u00e9 republiky. Sv\u00fdm profesn\u00edm nasazen\u00edm i osobn\u00edm zaujet\u00edm p\u0159isp\u011bla k uskute\u010dn\u011bn\u00ed \u0159ady kulturn\u00edch akc\u00ed, koncert\u016f, v\u00fdstav a vzd\u011bl\u00e1vac\u00edch program\u016f, kter\u00e9 posiluj\u00ed \u010desko-slovensk\u00e9 d\u011bdictv\u00ed a vz\u00e1jemnou soun\u00e1le\u017eitost.<\/p>\n\n\n\n Mimo sv\u00e9 pracovn\u00ed povinnosti se pan\u00ed Minnes dlouhodob\u011b v\u011bnuje krajansk\u00e9 komunit\u011b. V r\u00e1mci Programu mezin\u00e1rodn\u00edch jazyk\u016f v 10. letech 21. stolet\u00ed vyu\u010dovala \u010desk\u00fd jazyk, d\u011bjiny a hudbu, \u010d\u00edm\u017e zanechala trvalou stopu v pam\u011bti d\u011bt\u00ed i jejich rodi\u010d\u016f. Jej\u00ed skromnost, ob\u011btavost a lidskost z n\u00ed \u010din\u00ed jednu z nejv\u00e1\u017een\u011bj\u0161\u00edch osobnost\u00ed \u010desk\u00e9 a slovensk\u00e9 komunity v Kanad\u011b.<\/p>\n\n\n\n Robert Tmej<\/strong> (Toronto)<\/p>\n\n\n\n A\u010d se narodil u\u017e v Kanad\u011b \u010desk\u00fdm rodi\u010d\u016fm Sokol\u016fm a komunikuje rad\u011bji v angli\u010dtin\u011b ne\u017e v \u010de\u0161tin\u011b, je po v\u0161ech str\u00e1nk\u00e1ch anga\u017eovan\u00fd v krajansk\u00e9m \u017eivot\u011b a na\u0161\u00ed kultu\u0159e. U\u017e v ml\u00e1d\u00ed se zapojil do sokolsk\u00fdch akc\u00ed a Sokol Toronto. Postupn\u011b se stal vedouc\u00edm cvi\u010ditelem, byl v n\u011bkolika v\u00fdborech, hlavn\u00edch krajansk\u00fdch organizac\u00edch: \u010cSSK, Masaryk Memorial Inst. a Sokol. Byl prezident MMI v letech 2008\u20132009 a 2019\u20132022. Nyn\u00ed je starosta (President) Sokol Canada. Od r. 2009 se anga\u017euje v projektu Pam\u00e1tn\u00edk ob\u011btem komunismu a je spojkou \u010desk\u00e9 a slovensk\u00e9 komunity v organizaci Tribute to Liberty, kter\u00e1 se o tento monument v Ottaw\u011b zasazuje. Je to nelehk\u00e1 pr\u00e1ce, p\u0159i kter\u00e9 tento spolek p\u0159ekon\u00e1v\u00e1 nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed byrokratick\u00e9 p\u0159ek\u00e1\u017eky. D\u00edlo je kone\u010dn\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 hotovo, a \u00fa\u010dastn\u00edci kongresu se p\u016fjdou na Pam\u00e1tn\u00edk p\u016fjdou pod\u00edvat. Je obdivuhodn\u00e9, \u017ee a\u017e druh\u00e9 generace, Robert zasv\u011btil tolik \u010dasu a \u017eivota snah\u00e1m o propagaci a zachov\u00e1n\u00ed \u010desk\u00e9 kultury. K\u00e9\u017e bychom v na\u0161ich \u0159ad\u00e1ch m\u011bli v\u00edce takov\u00fdch lid\u00ed.<\/p>\n\n\n\n V roce 2023 Masarykovu cenu z\u00edsk\u00e1vaj\u00ed:<\/strong><\/p>\n\n\n\n RNDr. Josef Maxant (Montreal)<\/strong><\/p>\n\n\n\n Josefovi Maxantovi se poda\u0159ilo opustit komunistick\u00e9 \u010ceskoslovensko d\u00edky postdoktorandsk\u00e9mu stipendiu v oboru geofyziky, kter\u00e9 z\u00edskal v roce 1969 od National Research Council v Ottaw\u011b. Se svou \u017eenou, zesnulou l\u00e9ka\u0159kou Franti\u0161kou Maxantovou, byli od sv\u00e9ho p\u0159\u00edjezdu aktivn\u00edmi \u010dleny montrealsk\u00e9 \u010desk\u00e9 komunity, stejn\u011b tak jako dnes jsou jejich d\u011bti a vnou\u010data. Josef se krajansk\u00e9ho \u017eivota \u00fa\u010dastnil od sv\u00e9ho p\u0159\u00edjezdu do Montrealu, v\u017edy byl ochotn\u00fd pomoci p\u0159edev\u0161\u00edm ve spr\u00e1v\u011b \u010desk\u00e9ho t\u00e1bora, kter\u00fd v roce 1954 zalo\u017eil v quebeck\u00e9m Host\u00fdnu jezuitsk\u00fd kn\u011bz Bohuslav Jan\u00ed\u010dek. Kdy\u017e v 90. letech hrozilo t\u00e1bo\u0159i\u0161ti naprost\u00e9 zpusto\u0161en\u00ed, zalo\u017eila montrealsk\u00e1 komunita Asociaci Host\u00fdn, kter\u00e1 osadu o rozloze 40 akr\u016f uprost\u0159ed quebeck\u00e9 rekrea\u010dn\u00ed oblasti Laurentiens v roce 1998 p\u0159evzala do sv\u00fdch rukou. D\u00edky investic\u00edm z\u010desk\u00e9 komunity a stovk\u00e1m dobrovolnick\u00fdch hodin se na t\u00e1bor mohli postupn\u011b vr\u00e1tit milovn\u00edci p\u0159\u00edrody a v roce 2002 i d\u011btsk\u00fd t\u00e1bor.<\/p>\n\n\n\n Dr. Josef Maxant p\u0159evzal t\u00e1bor do sv\u00fdch rukou rok po jeho znovuzalo\u017een\u00ed. Do organizace, veden\u00ed a pr\u016fb\u011bhu t\u00e1bora v\u011bnuje ka\u017edoro\u010dn\u011b stovky dobrovolnick\u00fdch hodin, pro t\u00e1bor se mu poda\u0159ilo z\u00edskat pl\u00e1\u017e u nedalek\u00e9ho jezera Lafond. T\u00e1bora se dodnes \u00fa\u010dastn\u00ed d\u011bti z \u010desk\u00fdch a slovensk\u00fdch rodin z Quebecu, Ontaria, ale i USA \u010di \u010cR, ale i d\u011bti z p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b emigrantsk\u00fdch komunit Quebecu.<\/p>\n\n\n\n Josef je nejen \u0159editelem d\u011btsk\u00e9ho t\u00e1bora u\u017e 21 let, ale je v sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b tak\u00e9 dobrovoln\u00fdm pokladn\u00edkem Asociace Host\u00fdn, kter\u00e1 t\u00e1bor provozuje. Asociaci se dnes da\u0159\u00ed nejen z\u00edsk\u00e1vat fondy na opravu t\u00e1bo\u0159i\u0161t\u011b, ale udr\u017eovat cenu t\u00e1bora na p\u0159ibli\u017en\u011b t\u0159etinov\u00e9 v\u00fd\u0161i ve srovn\u00e1n\u00ed s jin\u00fdmi quebeck\u00fdmi d\u011btsk\u00fdmi pobyty.<\/p>\n\n\n\n T\u00e1bor Host\u00fdn je tak jedine\u010dn\u00fdm m\u00edstem, kter\u00e9 vedle tradi\u010dn\u00edho pe\u010dov\u00e1n\u00ed o rozvoj \u010desk\u00e9ho kulturn\u00edho d\u011bdictv\u00ed zahrnuje tak\u00e9 pomoc soci\u00e1ln\u011b slab\u0161\u00edm, vz\u00e1jemn\u00fd respekt a p\u0159ijet\u00ed nap\u0159\u00ed\u010d kulturami, soci\u00e1ln\u00edmi vrstvami, tradicemi a vyzn\u00e1n\u00edm, tak jak je v souladu s posl\u00e1n\u00edm \u010cSSK.<\/p>\n\n\n\n Josef Maxant m\u00e1 na pr\u00e1v\u011b na udr\u017een\u00ed \u010desk\u00e9ho t\u00e1bora, jeho tradic a dostupnosti velikou z\u00e1sluhu a my se proto domn\u00edv\u00e1me, \u017ee je ide\u00e1ln\u00edm kandid\u00e1tem na leto\u0161n\u00ed Masarykovu cenu.<\/p>\n\n\n\n Jaroslav (Jerry) MAREK <\/strong>(Minitonas, Manitoba)<\/p>\n\n\n\n Jerryho d\u011bde\u010dek s rodinou emigroval do \u010ceskoslovenska v roce 1923 z obce Michalovka na Ukrajin\u011b a usadili se v Z\u00e1b\u0159ehu. V polovin\u011b t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let p\u0159esv\u011bd\u010dil svou \u017eenu, sedm d\u011bt\u00ed, z nich\u017e nejstar\u0161\u00ed dcera byla vdan\u00e1 a t\u011bhotn\u00e1 a zet\u011b, aby emigrovali do Kanady. S pomoc\u00ed imigra\u010dn\u00edho agenta bylo cel\u00e9 rodin\u011b dovoleno emigrovat navzdory pozdn\u00edmu t\u011bhotenstv\u00ed jejich dcery. Rodina sestoupila po l\u00e1vce zaoce\u00e1nsk\u00e9ho parn\u00edku \u201eMontcal\u2018\u2018 a dorazila do Montrealu v l\u00e9t\u011b roku 1935.<\/p>\n\n\n\n Ten podzim se Jaroslav (Jerry) Marek narodil v Minitonas v Manitob\u011b dva m\u011bs\u00edce po jejich p\u0159\u00edjezdu. Rodina se usadila na statku v sousedstv\u00ed, kde ji\u017e bydlela d\u011bdova sestra a dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00ed, v\u010detn\u011b asi 57 rodin, zbo\u017en\u00fdch baptist\u016f, kte\u0159\u00ed se na z\u00e1klad\u011b sv\u00fdch rodokmen\u016f pova\u017euj\u00ed za potomky \u201epob\u011blohorsk\u00fdch exulant\u016f\u201c. Postavili kostel, kter\u00fd se stal jejich duchovn\u00edm a kulturn\u00edm centrem. Hus a Masaryk byli dom\u00e1c\u00ed jm\u00e9na. Dodr\u017eovali \u010desk\u00e9 sv\u00e1tky a p\u0159i t\u011bchto p\u0159\u00edle\u017eitostech v\u017edy zp\u00edvali \u010deskou hymnu. Pro d\u011bti, kter\u00e9 se ka\u017edou sobotu sch\u00e1zely na v\u00fduku, byla zorganizov\u00e1na \u010desk\u00e1 \u0161kola. Imigranti organizovali dechovku, p\u011bveck\u00fd sbor a dokonce m\u011bli hokejov\u00fd t\u00fdm s n\u00e1zvem \u010ce\u0161i. Jerryho matka a otec m\u011bli sb\u00edrku desek \u010desk\u00fdch lidov\u00fdch p\u00edsn\u00ed, kter\u00e9 Jerry a jeho budouc\u00ed man\u017eelka Edith r\u00e1di zp\u00edvali jako dua bez doprovodu. Nem\u011bli \u017e\u00e1dnou napsanou hudbu.<\/p>\n\n\n\n Jerry a Edith se v roce 1955 p\u0159est\u011bhovali do Winnipegu, kde se Jerry zapsal na univerzitu, aby zah\u00e1jil svou u\u010ditelskou kari\u00e9ru. Tam se sezn\u00e1mil s Frankem Hlubu\u010dkem (b\u00fdval\u00fdm prezidentem pobo\u010dky \u010cSSK Winnipeg), kter\u00fd se po\u010d\u00e1tkem pades\u00e1t\u00fdch let p\u0159ist\u011bhoval do Kanady a stal se jejich celo\u017eivotn\u00edm p\u0159\u00edtelem. D\u00edky tomuto p\u0159\u00e1telstv\u00ed se Jerryho a Edith \u010de\u0161tina zlep\u0161ila. V t\u00e9to dob\u011b tak\u00e9 skupina mlad\u00fdch lid\u00ed z Minitonas, s Jerrym a Frankem v centru, zorganizovala a za\u010dala vyd\u00e1vat \u010desk\u00fd k\u0159es\u0165ansk\u00fd a kulturn\u00ed \u010dtvrtletn\u00edk \u201eVinice\u201c, kter\u00fd rozes\u00edlali do cel\u00e9ho sv\u011bta. Jerry promoval s bakal\u00e1\u0159sk\u00fdm titulem v roce 1958 a v roce 1973 dokon\u010dil magistersk\u00fd titul. U\u010dil jako st\u0159edo\u0161kolsk\u00fd u\u010ditel, pot\u00e9 se stal \u0159editelem a tak\u00e9 supervizorem um\u011bn\u00ed ve \u0161koln\u00ed divizi. Pracoval tak\u00e9 pro vzd\u011bl\u00e1vac\u00ed odd\u011blen\u00ed, kter\u00e9 vytv\u00e1\u0159elo \u0161koln\u00ed osnovy v hudb\u011b a um\u011bn\u00ed a tak\u00e9 rozv\u00edjelo experiment\u00e1ln\u00ed um\u011bleck\u00e9 distan\u010dn\u00ed vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed pro mal\u00e9 st\u0159edn\u00ed \u0161koly ve venkovsk\u00e9 Manitob\u011b.<\/p>\n\n\n\n Jednou m\u011bs\u00ed\u010dn\u011b p\u0159edn\u00e1\u0161el lekce student\u016fm prost\u0159ednictv\u00edm televize ze studia. Marek pat\u0159\u00ed ke skupin\u011b \u010cech\u016f, kte\u0159\u00ed v roce 1968 ne\u00fanavn\u011b pom\u00e1hali nov\u00e9 vln\u011b imigrant\u016f usadit se ve Winnipegu a Manitob\u011b.<\/p>\n\n\n\n Po odchodu do d\u016fchodu se Jerry a Edith p\u0159ipojili k misijn\u00edmu t\u00fdmu p\u016fsob\u00edc\u00edmu v \u010cesk\u00e9 republice, kde Jerry vyu\u010doval anglick\u00fd jazyk a tak\u00e9 biblick\u00e1 studia. S man\u017eelkou se anga\u017eovali v p\u00e1te\u010dn\u00edch klubech senior\u016f na pra\u017esk\u00e9m Ji\u017en\u00edm M\u011bst\u011b. V t\u00e9 dob\u011b p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b publikoval \u010dl\u00e1nky v \u010cesk\u00e9m dialogu. Markovi byli tak trochu hitem jako \u201epob\u011blohor\u0161t\u00ed exulanti\u201c, kte\u0159\u00ed po narozen\u00ed v cizin\u011b a pro\u017eit\u00ed \u017eivota v exilu st\u00e1le mluvili dob\u0159e \u010desky a projevovali l\u00e1sku k zemi sv\u00fdch otc\u016f a \u00factu k lidem, kter\u00e9 potkali v dne\u0161n\u00ed \u010cesk\u00e9 republice.<\/p>\n\n\n\n Jaroslava (Jerryho) Marka nominujeme za jeho l\u00e1sku k \u010desk\u00e9mu jazyku a zemi p\u016fvodu rodi\u010d\u016f a jejich celo\u017eivotn\u00ed spojen\u00ed s \u010cSSK.<\/p>\n\n\n\n Romana Zemanova <\/strong>(Vancouver)<\/p>\n\n\n\n \u010cesk\u00e9 a Slovensk\u00e9 zdru\u017eenie v Kanade, pobo\u010dka Vancouver, navrhuje Romanu Zemanovu na udelenie Masarykovej ceny za jej obetav\u00fa pr\u00e1cu v zdru\u017een\u00ed a \u00faspechy dosiahnut\u00e9 v neziskovej organiz\u00e1cii Art without Border. Tento n\u00e1vrh bol schv\u00e1len\u00fd na valnom zhroma\u017eden\u00ed \u010cSSK, pobo\u010dka Vancouver, d\u0148a 2. apr\u00edla 2023.<\/p>\n\n\n\n Romana Zemanova je dlhoro\u010dn\u00e1 \u010dlenka v\u00fdboru \u010cSSK, pobo\u010dka Vancouver. Je organiz\u00e1torkou a dobrovo\u013en\u00ed\u010dkou na podujatiach \u010cSSK. V komunite \u010cechov a Slov\u00e1kov vo Vancouveri je neprehliadnute\u013enou osobnos\u0165ou.<\/p>\n\n\n\n Romana je tie\u017e v redak\u010dnej rade \u0161tvr\u0165ro\u010dn\u00edka Vancouverskej pobo\u010dky pod n\u00e1zvom Zpravodaj. Do Zpravodaja prispieva \u010dl\u00e1nkami, v poslednej dobe napr\u00edklad pripravuje rubriky \u201eOsudov\u00e9 \u017eeny\u201c a \u201eVancouver Landmarks\u201c. D\u00e1va dokopy aj celkov\u00fd obsah \u010dasopisu. Romana je p\u00f4vodnou profesiou v\u00fdtvarn\u00ed\u010dka a teda prirodzene ju pri\u0165ahuje a z\u00e1le\u017e\u00ed jej aj na koncovej podobe Zpravodaja. \u0160tyrikr\u00e1t ro\u010dne tr\u00e1vi cel\u00fd v\u00edkend, kedy vytv\u00e1ra design \u010dasopisu. Od \u010ditate\u013eov Zpravodaja dost\u00e1vame pozit\u00edvnu odozvu, vyjadruj\u00fa sa, \u017ee \u010dasopis sa im p\u00e1\u010di a st\u00e1le sa zlep\u0161uje. Romana sa tie\u017e star\u00e1 o propag\u00e1ciu na\u0161ej organiz\u00e1cie prostredn\u00edctvom facebooku.<\/p>\n\n\n\n V minulosti sa Romana podie\u013eala na pr\u00edprave predstaven\u00ed ochotn\u00edckeho Divadla za Rohem. Znamenalo to pre \u0148u nielen hromadu pr\u00e1ce, ale d\u00e1valo jej to aj dobr\u00fd pocit sebarealiz\u00e1cie a zados\u0165u\u010dinenia.<\/p>\n\n\n\n Spolo\u010dn\u00fd z\u00e1ujem s man\u017eelom Honzom Zemanom o hudbu, najm\u00e4 klasick\u00fa, jazz a blues, ich viedol v roku 2013 k zalo\u017eeniu neziskovej organiz\u00e1cie Art without Borders, ktorej je v s\u00fa\u010dasnosti prezidentkou. Ka\u017edoro\u010dne do Vancouveru privedie v\u00fdznamn\u00e9 osobnosti \u010deskej kult\u00fary, najm\u00e4 z hudobn\u00e9ho jazzov\u00e9ho prostredia. Na starosti m\u00e1 cel\u00fd proces, od komunik\u00e1cie s muzikantmi, cez pren\u00e1jom priestorov a n\u00e1strojov, ubytovanie a starostlivos\u0165 o hudobn\u00fa n\u00e1v\u0161tevu, h\u013eadanie podpory u miestnych muzikantov, propag\u00e1ciu, a\u017e po ob\u010derstvenie a starostlivos\u0165 o obecenstvo. Aj tu dost\u00e1vame na jej pr\u00e1cu pozit\u00edvny ohlas, \u010di u\u017e zo strany pozvan\u00fdch host\u00ed, alebo n\u00e1v\u0161tevn\u00edkov koncertov.<\/p>\n\n\n\n \u010c<\/em>innost organizace Art without Borders od zalo<\/em>\u017e<\/em>en<\/em>\u00ed <\/em>v roce 2013:<\/em><\/p>\n\n\n\n 2013 \u2013 Rozhovor s mal\u00ed\u0159em k jeho 100. narozenin\u00e1m John Koerner (1913 <\/em>\u2013 <\/em>2014)<\/em><\/p>\n\n\n\n 2013 \u2013 Koncert po\u0159\u00e1dan\u00fd s Torontem Vladimir Mi\u0161\u00edk a Pavel Skala<\/em><\/p>\n\n\n\n 2014 \u2013 Koncert po\u0159\u00e1dan\u00fd s Torontem Laco Dezci a Celula New York<\/em><\/p>\n\n\n\n 2014 \u2013 Koncert Lenky Lichtenberg<\/em><\/p>\n\n\n\n 2016 \u2013 Koncert po\u0159\u00e1dan\u00fd s Torontem Martin Kratochvil a Jazz Q<\/em><\/p>\n\n\n\n 2017 \u2013 Divadeln\u00ed p\u0159edstaveni divadla Violy po\u0159\u00e1dan\u00e9 s Edmontonem a Torontem Emil Viklick\u00fd a Ji\u0159\u00ed L\u00e1bus<\/em><\/p>\n\n\n\n 2018 \u2013 Koncert po\u0159\u00e1dan\u00fd s Edmontonem a Torontem Emil Viklick\u00fd a 2 muzikanti z Vancouveru <\/em>2019 \u2013 Koncert po\u0159\u00e1dan\u00fd s Edmontonem a Torontem Lubo\u0161 Andr\u0161t Group <\/em>a 1 muzikant z Vancouveru V s\u00fakrom\u00ed Romana ob\u013eubuje bicyklovanie, dlh\u00e9 vych\u00e1dzky, pl\u00e1vanie v studenom Tichom oce\u00e1ne, fotografovanie, cestovanie. Spolu s man\u017eelom jej ve\u013ea dalo putovanie po v\u00fdchodnom Turecku a S\u00fdrii. Tie\u017e sa radi vracaj\u00fa do \u010ciech. V\u017edy sa te\u0161ia na stretnutia s priate\u013emi, a to aj s t\u00fdmi, s ktor\u00fdmi sa zozn\u00e1mili v\u010faka projektom neziskovej organiz\u00e1cie Art without Borders.<\/em><\/p>\n\n\n\n L\u00edda Dejmkov\u00e1 (K-W-G) V sedmdes\u00e1t\u00fdch letech se \u010dinn\u011b zapojila do \u010cSSK a stala se \u010dlenkou m\u00edstn\u00ed pobo\u010dky Kitchener\/Waterloo\/Cambridge. Od po\u010d\u00e1tku se pod\u00edlela na vyd\u00e1v\u00e1n\u00ed \u010dtvrtletn\u00edho \u010dasopisu Dobr\u00fd Den a je\u0161t\u011b dodnes je \u010dinn\u00e1 v edi\u010dn\u00ed rad\u011b DD.<\/p>\n\n\n\n Ve spolupr\u00e1ci s jin\u00fdmi pracovala na produkci m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho hodinov\u00e9ho televizn\u00edho programu pro m\u00edstn\u00ed televizn\u00ed stanici v \u010de\u0161tin\u011b a sloven\u0161tin\u011b. T\u00e9to pr\u00e1ci v\u011bnovala nes\u010detn\u00e9 hodiny \u010dasu.<\/p>\n\n\n\n Ve spolupr\u00e1ci s jin\u00fdmi se zaslou\u017eila o zalo\u017een\u00ed \u010desk\u00e9 \u0161koly, organizov\u00e1n\u00ed Mikul\u00e1\u0161sk\u00fdch bes\u00eddek pro d\u011bti a po\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed nes\u010detn\u00fdch piknik\u016f, v\u00e1no\u010dn\u00edch a spole\u010densk\u00fdch z\u00e1bav pro \u010dleny sdru\u017een\u00ed.<\/p>\n\n\n\n L\u00edda byla nezbytnou silou p\u0159i pom\u00e1h\u00e1n\u00ed nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edm emigrant\u016fm v hled\u00e1n\u00ed ubytov\u00e1n\u00ed, zam\u011bstn\u00e1n\u00ed a z\u00e1kladn\u00edch pot\u0159eb pro jejich za\u010d\u00e1tky.<\/p>\n\n\n\n L\u00edda Dejmkov\u00e1 je nezbytn\u00fdm \u010dlenem na\u0161eho sdru\u017een\u00ed a slou\u017e\u00ed jako prezident na\u0161\u00ed odbo\u010dky u\u017e dlouh\u00e1 l\u00e9ta a\u017e dodnes. Z t\u011bchto nes\u010detn\u00fdch d\u016fvod\u016f, jej\u00ed ne\u00fanavn\u00e9 \u010dinnosti a pr\u00e1ci pro prosp\u011bch a dobro sv\u00fdch krajan\u016f za posledn\u00edch pades\u00e1t let, nominujeme L\u00eddu Dejmkovou k obdr\u017een\u00ed nejvy\u0161\u0161\u00edho uzn\u00e1n\u00ed na\u0161\u00ed organizace presti\u017en\u00ed Masarykovy ceny ud\u011blen\u00e9 na leto\u0161n\u00edm kongresu ve Winnipegu.<\/p>\n\n\n\n Drahu\u0161ka Nevesel\u00e1<\/strong> (Calgary) <\/p>\n\n\n\n Z \u010ceskoslovenska ode\u0161la s man\u017eelem a dv\u011bma syny z v roce 1985 a po roce pobytu v N\u011bmecku se p\u0159esunuli p\u0159\u00edmo do Calgary, kde od roku 1986 pob\u00fdvaj\u00ed a\u017e do sou\u010dasnosti. Kr\u00e1tce po p\u0159\u00edchodu si na\u0161la vhodnou pr\u00e1ci a s man\u017eelem se za\u010dali \u00fa\u010dastnit v\u0161ech akc\u00ed, po\u0159\u00e1daj\u00edc\u00ed m\u00edstn\u00ed pobo\u010dkou \u010cSSK a stali se ob\u011btav\u00fdmi \u010dleny v\u00fdboru. Pro nezi\u0161tnou ochotu a d\u016fv\u011bru byla Drahu\u0161ka zvolena do funkce pokladn\u00ed calgarsk\u00e9 pobo\u010dky a zast\u00e1v\u00e1 tuto funkci doposud. Se sv\u00fdm man\u017eelem Ivanem se ochotn\u011b a nezi\u0161tn\u011b pod\u00edlej\u00ed na organizaci a po\u0159ad\u00e1n\u00ed v\u0161ech kulturn\u00edch a spole\u010densk\u00fdch akc\u00edch pobo\u010dky. Ned\u00e1vno po zru\u0161en\u00ed PO Box na\u0161\u00ed pobo\u010dky \u010cSSK ve st\u0159edu m\u011bsta p\u0159edala organizaci ochotn\u011b svoji domovn\u00ed adresu k fyzick\u00e9 korespondenci. Calgarsk\u00e1 pobo\u010dka oce\u0148uje jej\u00ed ob\u011btavost a proto ji navrhla na Masarykovu cenu.<\/p>\n\n\n\n Jana a Zden\u011bk Pos\u00e1dka<\/strong> (Calgary)<\/p>\n\n\n\n Jana a Zden\u011bk Pos\u00e1dkovi p\u0159i\u0161li do Kanady v roce 1981 a prakticky od t\u00e9 doby vystupuj\u00ed Eva Kratochv\u00edlov\u00e1<\/strong> (K-W-G)<\/p>\n\n\n\n Eva Kratochv\u00edlov\u00e1, redaktorka na\u0161eho \u010dasopisu Dobr\u00fd Den, p\u0159ijela do Winnipegu s Marika Koval\u010d\u00edkov\u00e1<\/strong> (Vancouver)<\/p>\n\n\n\n Dlhoro\u010dn\u00e1 \u010dlenka \u010cesk\u00e9ho a Slovensk\u00e9ho zdru\u017eenia v Kanade a tohoto \u010dasu aj \u010dlenka v\u00fdboru vo Vancouveri, Marika Koval\u010d\u00edkov\u00e1 pri\u0161la do Kanady v janu\u00e1ri 1995. Svoje schopnosti a kontakty, ktor\u00e9 Ale\u0161 B\u0159ezina<\/strong> (Toronto)<\/p>\n\n\n\n Ale\u0161 v roce 1967 \u2013 1972 studoval na Bohosloveck\u00e9 fakult\u011b, z kter\u00e9 byl ke konci studia v roce 1972 vylou\u010den pro sund\u00e1n\u00ed sov\u011btsk\u00e9 vlajky z budovy fakulty a tak\u00e9 za zast\u00e1n\u00ed se spolu\u017e\u00e1ka Jana Kozl\u00edka, kter\u00fd byl uv\u011bzn\u011bn. V prosinci 1976 podepsal mezi prvn\u00edmi Chartu 77 jako z\u00e1kladn\u00ed dokument a od 16. dubna 1977 a\u017e do 18. \u0159\u00edjna 1979, tedy 2 a p\u016fl roku byl v\u011bzn\u011bn. Amnesty International v\u011bd\u011bla o Ale\u0161ovi b\u011bhem v\u011bzen\u00ed, podporovala ho dopisy a nav\u0161t\u011bvovala Ale\u0161e ve v\u011bzen\u00ed. Na podzim 1980 ottawsk\u00e1 pobo\u010dka sponzorovala Ale\u0161e do Kanady na z\u00e1klad\u011b \u017e\u00e1dosti Amnesty Inernational, kter\u00e1 pak zajistila Ale\u0161ovi letenku do Kanady. P\u0159ist\u00e1l v Toront\u011b 22. \u0159\u00edjna 1980, do kv\u011btna 1981 z\u016fstal v Ottaw\u011b a pak ode\u0161el do Toronta. V Toront\u011b byl t\u00e9m\u011b\u0159 deset let redaktorem Nov\u00e9ho domova a od dubna 1991 za\u010dal vyd\u00e1vat Satellite.<\/p>\n\n\n\n Ale\u0161 B\u0159ezina dost\u00e1v\u00e1 Masarykovu cenu za state\u010dnost v dob\u011b okupace \u010ceskoslovenska sov\u011btskou arm\u00e1dou, za podporu lidsk\u00fdch pr\u00e1v, kterou demonstroval podpisem Charty 77, za jeho ob\u010danskou skromnost b\u011bhem vyd\u00e1v\u00e1n\u00ed Satellitu, kdy byl odk\u00e1z\u00e1n jen na p\u0159edplatn\u00e9 a kdy spolu s Nov\u00fdm domovem byl celkov\u011b redaktorem 37 let.<\/p>\n\n\n\n Josef a Marie H\u0159ibovi<\/strong> (Montreal)<\/p>\n\n\n\n P\u0159i\u0161li do Montrealu v roce 1968 jako mlad\u00fd p\u00e1r, kter\u00e9 odd\u00e1val p\u00e1ter Jan\u00ed\u010dek. Oba velmi sportovn\u011b nadan\u00ed se zapojili do Sokola, z\u00fa\u010dast\u0148ovali se slet\u016f, Josef se stal n\u00e1\u010deln\u00edkem a posl\u00e9ze i Marie. Vedli d\u011btsk\u00fd t\u00e1bor v Chertsi v\u010detn\u011b p\u0159\u00edpravy a uzav\u00edr\u00e1n\u00ed t\u00e1bora. Z\u00fa\u010dast\u0148ovali se tak\u00e9 v\u0161ech akc\u00ed Sdru\u017een\u00ed, Marie se po mnoho let starala o seniory, o kter\u00fdch v\u017edy mluvila s \u00factou jako o sv\u00fdch \u201cstarou\u0161c\u00edch\u201d. Montrealsk\u00e1 pobo\u010dka jim za jejich p\u0159\u00ednos velmi d\u011bkuje.<\/p>\n\n\n\n Barbara Sherriffov\u00e1<\/strong> (Toronto)<\/p>\n\n\n\n Jako d\u00edt\u011b p\u0159i\u0161la do Kanady s rodi\u010di v roce 1969. Jako d\u00edt\u011b si dob\u0159e uv\u011bdomila, \u017ee jej\u00ed vlast je okupov\u00e1na, a vzala si za \u00fakol \u0161\u00ed\u0159it informace o \u010ceskoslovensku a jeho n\u00e1rodech, a propagovat jejich dobr\u00e9 jm\u00e9no. Vystudovala lingvistiku na torontsk\u00e9 univerzit\u011b a rodina se od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku zapojila do krajansk\u00e9ho d\u011bn\u00ed, nejprve do Sokola, do D\u00e1msk\u00e9ho odboru p\u0159i \u010cSSK, i do MMI. Na za\u010d\u00e1tku osmdes\u00e1t\u00fdch let pracovala jako jednatelka Sdru\u017een\u00ed \u2013 s p\u0159est\u00e1vkou, kdy\u017e deset let od roku 1984 \u2013 1994 p\u016fsobila v Mnichov\u011b v \u010ceskoslovensk\u00e9m odd\u011blen\u00ed rozhlasu Svobodn\u00e1 Evropa. Barbara vstoupila do krajansk\u00e9ho \u017eivota ji\u017e v mlad\u00e9m v\u011bku a setrvala a\u017e dosud, co\u017e je v\u00fdjimka a bohu\u017eel opak v\u011bt\u0161iny na\u0161ich d\u011bt\u00ed. Po n\u00e1vratu do Toronta se znovu zapojila do Sdru\u017een\u00ed, Od roku 1994 je jednatelkou na\u0161eho \u00fast\u0159ed\u00ed a a\u017e do leto\u0161n\u00edho roku tak\u00e9 pobo\u010dky Toronto. Dodnes spolupracuje na p\u0159\u00edprav\u00e1ch krajansk\u00fdch vzpom\u00ednkov\u00fdch a kulturn\u00edch akc\u00ed, nejen v r\u00e1mci Sdru\u017een\u00ed. S otcem B\u0159etislavem Kroul\u00edkem, b\u00fdval\u00fdm redaktorem Nov\u00e9ho domova, taky Jind\u0159i\u0161ka (Milly) a Ivo Sypt\u00e1kovi<\/strong> (Toronto)<\/p>\n\n\n\n Milly se narodila do rodiny Springl\u016f v kanadsk\u00e9 Manitob\u011b a Ivo se narodil v Brn\u011b v roce 1937, kdy p\u0159i\u0161el s rodi\u010di do Kanady jako mal\u00fd chlapec. Od ml\u00e1d\u00ed byl s otcem aktivn\u00ed v Sokole, MMI a ve Sdru\u017een\u00ed. M\u011bli p\u011bt d\u011bt\u00ed a Milly byla nejd\u0159\u00edve zanepr\u00e1zdn\u011bna rodinou, ale kdy\u017e d\u011bti povyrostly, zapojila se tak\u00e9 do pr\u00e1ce v Sokole, MMI a Sdru\u017een\u00ed. Na Sypt\u00e1kovy bylo a je v\u017edy spolehnut\u00ed, zejm\u00e9na kdy\u017e je zapot\u0159eb\u00ed p\u0159ilo\u017eit ruku k d\u00edlu, anebo kdy\u017e je zapot\u0159eb\u00ed pomoci finan\u010dn\u011b. Jejich d\u016fm je zn\u00e1m jako \u201cSypt\u00e1k Hotel\u201d, proto\u017ee ubytuj\u00ed kdejakou n\u00e1v\u0161t\u011bvu z \u010cech a Slovenska, ale i z r\u016fzn\u00fdch konc\u016f sv\u011bta.<\/p>\n\n\n\n Olga Turokov\u00e1<\/strong> (Toronto)<\/p>\n\n\n\n Rodina byla pron\u00e1sledov\u00e1na za protikomunistick\u00e1 k\u00e1z\u00e1n\u00ed str\u00fdce, jeho\u017e potom re\u017eim na p\u011bt let uv\u011bznil. D\u011btstv\u00ed Olga tr\u00e1vila na fa\u0159e, kde pod jeho vlivem nalezla l\u00e1sku k um\u011bn\u00ed. Absolvovala hudebn\u00ed \u0161kolu um\u011bn\u00ed, obor klav\u00edr i re\u017eii. Vyhr\u00e1la konkurs na pozici hlasatelky v Ko\u0161ick\u00e9m rozhlase, o rok pozd\u011bji se stala hlasatelkou v \u010ceskoslovensk\u00e9 televizi v Ko\u0161ic\u00edch. V ko\u0161ick\u00e9m televizn\u00edm studiu pak p\u016fsobila jako programov\u00e1 hlasatelka. Uvedla na sc\u00e9nu mnoh\u00e9 um\u011bleck\u00e9 projekty s v\u00fdznamn\u00fdmi \u010deskoslovensk\u00fdmi zp\u011bv\u00e1ky, hudebn\u00edky, herci a jin\u00fdmi osobnostmi. Na z\u00e1klad\u011b kontraverzn\u00edho protikomunistick\u00e9ho vystoupen\u00ed \u010desk\u00e9ho herce Milo\u0161e Kopeck\u00e9ho byla Olga vysl\u00fdch\u00e1na StB. Rozhodla se tedy pro emigraci. Nejprve ode\u0161la do Z\u00e1padn\u00edho N\u011bmecka a pak v roce 1989 do Kanady. Od za\u010d\u00e1tku nov\u00e9ho \u017eivota v v Kanad\u011b se Olga aktivn\u011b zapojila do kulturn\u00edho d\u011bn\u00ed v \u010deskoslovensk\u00e9 komunit\u011b v Toront\u011b. Pod\u00edlela se na krajansk\u00e9m televizn\u00edm vys\u00edl\u00e1n\u00ed Okno jako hlasatelka, za kter\u00e9 z\u00edskala t\u0159ikr\u00e1t cenu z Maclean Hunter Cable TV.<\/p>\n\n\n\n Stala se zakladatelkou slovensk\u00e9ho divadla Dolina, s divadlem cestovala jak po Kanad\u011b, tak i v USA. Produkuje, p\u00ed\u0161e sc\u00e9n\u00e1\u0159e a re\u017e\u00edruje cyklus Skvosty, kter\u00e9 jsou svoj\u00ed dramatickou formou naprosto unik\u00e1tn\u00ed. Ke 100. v\u00fdro\u010d\u00ed vzniku \u010cSR 1918 uvedla hru Setk\u00e1n\u00ed s Trojl\u00edstkem, slovensk\u00e9ho folkl\u00f3ru Svatba pod Tatrami. Je laure\u00e1tkou Pam\u011btn\u00ed medaile Jana Masaryka z roku 2011.<\/p>\n\n\n\n Charta 77<\/strong><\/p>\n\n\n\n Charta 77 byla neform\u00e1ln\u00ed \u010deskoslovensk\u00e1 ob\u010dansk\u00e1 iniciativa, kter\u00e1 kritizovala \u201cpolitickou a st\u00e1tn\u00ed moc\u201d za nedodr\u017eov\u00e1n\u00ed lidsk\u00fdch a ob\u010dansk\u00fdch pr\u00e1v, k \u010demu\u017e se \u010cSSR zav\u00e1zala p\u0159i podpisu Z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e9ho aktu Konference o bezpe\u010dnosti a spolupr\u00e1ci v Evrop\u011b (KBSE) v Helsink\u00e1ch. Bylo to seskupen\u00ed n\u011bkolika set state\u010dn\u00fdch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed Chartu 77 podepsali. \u0158ada z nich skon\u010dila ve v\u011bzen\u00edch a v pod\u0159adn\u00fdch zam\u011bstn\u00e1n\u00edch. Tito lid\u00e9 si zaslou\u017e\u00ed na\u0161i \u00factu a uzn\u00e1n\u00ed. Cena bude p\u0159ed\u00e1na v Praze profesoru Ladislavu Hejd\u00e1nkovi, b\u00fdval\u00e9mu mluv\u010d\u00edmu, kter\u00fd v kv\u011btnu oslavil 90. narozeniny.<\/p>\n\n\n\n Neela Heyrovsk\u00e1-Winkelmann<\/strong><\/p>\n\n\n\n Neela se narodila v Praze v roce 1969 jako vnu\u010dka nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovsk\u00e9ho. Vystudovala P\u0159\u00edrodn\u00ed fakultu UK v Praze, obor molekul\u00e1rn\u00ed biologie a genetika a pak na stipendium Cornellovy univerzity, kde obdr\u017eela doktor\u00e1t v postgradu\u00e1ln\u00edm studiu molekul\u00e1rn\u00ed bilologie. Od roku 1984 byla aktivn\u00ed v \u010ds. a mezin\u00e1rodn\u00edm nevl\u00e1dn\u00edm ekologick\u00e9m hnut\u00ed. Byla asistentkou sen\u00e1tora Martina Mejst\u0159\u00edka. Pracovala v \u00dastavu pro studium totalitn\u00edch re\u017eim\u016f. Je jednou z hlavn\u00edch inici\u00e1tor\u016f zalo\u017een\u00ed Platformy evropsk\u00e9 pam\u011bti a sv\u011bdom\u00ed, kde se stala v\u00fdkonnou \u0159editelkou se s\u00eddlem v Praze a Bruselu. V t\u00e9to funkci je hlavn\u00ed inici\u00e1torkou n\u00e1pravy zlo\u010din\u016f totalitn\u00edch re\u017eim\u016f: nacismu a komunismu. V posledn\u00ed dob\u011b se zasazuje o od\u0161kodn\u011bn\u00ed rodin, jejich\u017e p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edci se sna\u017eili dostat do svobodn\u00e9ho sv\u011bta p\u0159es \u010deskoslovensk\u00e9 hranice. Hovo\u0159\u00ed \u010desky, anglicky, n\u011bmecky, francouzsky, rusky a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b \u0161pan\u011blsky.<\/p>\n\n\n\n Pavel Jelen<\/strong> (Edmonton)<\/p>\n\n\n\n Pavel Jelen vystudoval \u010cVUT obor potravin\u00e1\u0159sk\u00e9 stroje. V roce 1968 se mu poda\u0159ilo studovat doktor\u00e1t na univerzit\u011b v Minnesot\u011b v z\u00edsk\u00e1n\u00ed znalostn\u00ed o ml\u00e9\u010dn\u00e9 syrov\u00e1tce. Pot\u00e9 z\u00edskal m\u00edsto na univerzit\u011b v Alb\u011brt\u011b jako profesor na potravin\u00e1\u0159sk\u00e9 in\u017een\u00fdrstv\u00ed a technologii. V\u00fdsledky v\u00fdzkumu profesora Jelena byly v n\u011bkolika p\u0159\u00edpadech z\u00e1kladem pro pr\u016fmyslov\u00fd v\u00fdvoj nov\u00fdch v\u00fdrobk\u016f. Pavel Jelen obdr\u017eel n\u011bkolik ocen\u011bn\u00ed, z nich\u017e posledn\u00ed je presti\u017en\u00ed cena Mezin\u00e1rodn\u00ed ml\u00edka\u0159sk\u00e9 federace (IDF) za celo\u017eivotn\u00ed v\u00fdzkumn\u00fd mezin\u00e1rodn\u00ed p\u0159\u00ednos v oboru ml\u00e9ka\u0159sk\u00e9 v\u011bdy a technologie. Za jeho veden\u00ed albersk\u00e9 pobo\u010dky SVU v\u011bnoval dal\u0161\u00edmu z\u00e1jmu k \u010desk\u00e9 klasick\u00e9 hudb\u011b. Zval \u010desk\u00e9 um\u011blce a organizoval jejich vystoupen\u00ed nejen pro \u010dleny SVU, ale i pro celou \u010deskou a slovenskou komunitu v Edmontonu.<\/p>\n\n\n\n Lenka Storzerov\u00e1<\/strong> (Victoria)<\/p>\n\n\n\n Po vystudov\u00e1n\u00ed ekonomick\u00e9 \u0161koly Lenka cht\u011bla studovat pr\u00e1va, ale invaze sov\u011btsk\u00fdch vojsk j\u00ed v tom ud\u011blala \u010d\u00e1ru p\u0159es rozpo\u010det. S osmn\u00e1ctilet\u00fdm partnerem Edou se rozhodli vz\u00edt a opustit domov. Eda m\u011bl ve Victorii, Britsk\u00e1 Kolumbie str\u00fdce, a tak odjeli p\u0159\u00edmo do Kanady. V Kanad\u011b Lenka pracovala na univerzit\u011b ve Victorii jako sekret\u00e1\u0159ka a p\u0159itom studovala. Eda dostal pr\u00e1ci na lodi jako plav\u010d\u00edk a pozd\u011bji vystudoval na d\u016fstojn\u00edka a stal se lodn\u00edm kapit\u00e1nem a pozd\u011bji lodivodem. Lenka se rozhodla distribuovat nov\u00fd \u010dasopis Reflex a pozd\u011bji i \u010desk\u00e9 knihy zalo\u017een\u00edm firmy czech-books.com. Za roz\u0161i\u0159ov\u00e1n\u00ed \u010desk\u00e9 literatury a kultury byla odm\u011bn\u011bna Ministerstvem zahrani\u010dn\u00edch v\u011bc\u00ed \u010destnou medail\u00ed. Tento rok Lenka p\u0159ijala jmenov\u00e1n\u00ed do funkce honor\u00e1rn\u00ed v\u00edcekonzulky v hlavn\u00edm m\u011bste Britsk\u00e9 Kolumbie, Victoria.<\/p>\n\n\n\n Jan Sammer In Memoriam (1920 \u2013 2009)<\/strong> (Toronto)<\/p>\n\n\n\n Jan Sammer vyr\u016fstal v dob\u00e1ch prvn\u00ed republiky a tak\u00e9 za v\u00e1lky. Za v\u00e1lky se jeho star\u0161\u00ed sestra zapojila do \u0161\u00ed\u0159en\u00ed odbojov\u00fdch let\u00e1k\u016f, za co\u017e byla v\u011bzn\u011bna a v roce 1942 popravena. Byla matkou 10 a 12 let\u00fdch d\u011bt\u00ed. V roce 1948 se o\u017eenil s pan\u00ed Hanou a m\u011bli dv\u011b d\u011bti, Helenu, kter\u00e1 bydl\u00ed u Ottawy a syna Jana, kter\u00fd pracuje v Bruselu. Jeho man\u017eelstv\u00ed bylo p\u0159\u00edkladn\u00e9. \u0158ekl, \u017ee svoji man\u017eelku miluje stejnou m\u011brou jako na sam\u00e9m za\u010d\u00e1tku. V roce 1966 opustil s rodinou \u010ceskoslovensko, co\u017e bylo jeho d\u00e1vn\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. Otec mu pomohl v odv\u00e1\u017en\u00e9m rozhodnut\u00ed hledat si nov\u00fd \u017eivot v z\u00e1mo\u0159\u00ed. Otec v\u017edy nutil svoje d\u011bti, aby ode\u0161ly p\u0159i nejbli\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti, proto\u017ee st\u0159ed Evropy byl v\u017edy m\u00edsto nepokoj\u016f. Tak\u00e9 mu umo\u017enil v\u00fduku anglick\u00e9ho a francouzsk\u00e9ho jazyka b\u011bhem pr\u00e1zdnin. Poslal ho do Anglie, Belgie a \u0160v\u00fdcarska. Jan nejl\u00e9pe ovl\u00e1dal n\u011bm\u010dinu. Znalost jazyk\u016f uleh\u010dila rodin\u011b \u017eivot, kdy\u017e s dv\u011bma d\u011btmi hledali \u00fato\u010di\u0161t\u011b nejprve v Rakousku a pozd\u011bji v Kanad\u011b. Ve v\u011bku 47 let nastoupil na univerzitu v Montrealu, b\u011bhem pln\u00e9ho zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Trvalo mu p\u011bt let, ne\u017e dos\u00e1hl obchodn\u00edho titulu. V\u0161echny ve\u010dery, v\u00edkendy a dovolen\u00e9 v\u011bnoval studiu. Obvykle si vzal dva kursy b\u011bhem l\u00e9ta a t\u0159i b\u011bhem zimy. Kr\u00e1tce po skon\u010den\u00ed studi\u00ed si na\u0161el vhodnou pr\u00e1ci, kde z\u016fstal a\u017e do d\u016fchodu.<\/p>\n\n\n\n Roky str\u00e1ven\u00e9 v d\u016fchodu byly ty nejlep\u0161\u00ed v jeho \u017eivot\u011b. P\u0159esto\u017ee s\u00e1m z\u00edskal restituovan\u00fd majetek zp\u011bt, nezi\u0161tn\u011b za\u010dal bojovat za zahrani\u010dn\u00ed \u010cechy a jin\u00e9, jejich\u017e majetky byly nespravedliv\u011b zabaveny komunistick\u00fdm re\u017eimem. Pova\u017eoval za velkou nespravedlnost, \u017ee soudy rozhodovaly v mnoha p\u0159\u00edpadech v neprosp\u011bch emigrant\u016f, jejich\u017e majetky vlastnili lid\u00e9 z komunistick\u00fdch nomenklaturn\u00edch k\u00e1dr\u016f, kte\u0159\u00ed je z\u00edskali za sm\u011b\u0161n\u00e9 ceny od sv\u00fdch soudruh\u016f ve veden\u00ed n\u00e1rodn\u00edch v\u00fdbor\u016f. Boj proti po\u0159\u00e1dk\u016fm v st\u00e1le zkomunizovan\u00e9 zemi pova\u017eoval za d\u016fle\u017eit\u00e9, proto\u017ee to s majetkov\u00fdm vyrovn\u00e1n\u00edm souvis\u00ed. Mnoh\u00fdm restituent\u016f pomohl dostat jejich p\u0159\u00edpady a\u017e ke Komisi Spojen\u00fdch n\u00e1rodu pro lidsk\u00e1 pr\u00e1va v \u017denev\u011b a dos\u00e1hl rozhodnut\u00ed v jejich prosp\u011bch. Ve sv\u00e9m boji za majetkov\u00e1 pr\u00e1va, kter\u00e1 pova\u017eoval mor\u00e1ln\u011b za nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed nar\u00e1\u017eel na velk\u00e9 nepochopen\u00ed politik\u016f, kte\u0159\u00ed nebyli schopni se po mnoha letech se majetkov\u011b vyrovnat s c\u00edrkv\u00ed, zaji\u0161t\u011bn\u00edm alespo\u0148 jej\u00ed existence, nato\u017e se sv\u00fdmi spoluob\u010dany, a\u0165 ji\u017e \u017eij\u00edc\u00edmi v \u010cesk\u00e9 republice nebo v zahrani\u010d\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Jan Sammer byl platn\u00fdm \u010dlenem \u010cesk\u00e9ho a slovensk\u00e9ho sdru\u017een\u00ed, kde vykon\u00e1val funkci revizora a v dob\u011b po odchodu minul\u00e9ho pokladn\u00edka z Kanady p\u0159evzal funkci pokladn\u00edka, kterou vykon\u00e1val brilantn\u011b pomoc\u00ed po\u010d\u00edta\u010dov\u00e9 techniky. Pat\u0159il k jedn\u011bm z nejbyst\u0159ej\u0161\u00edch a nejinteligentn\u011bj\u0161\u00edch lid\u00ed i v dob\u011b sv\u00e9ho vysok\u00e9ho v\u011bku. Byl to v\u00fdjime\u010dn\u00fd \u010dlov\u011bk a jeho v\u00fdznam budoucnost teprve ocen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Helena Sammerov\u00e1-Flackov\u00e1<\/strong> (Ottawa)<\/p>\n\n\n\n Helena Flackov\u00e1 je dcerou zem\u0159el\u00e9ho Jana Sammera, kter\u00fd vykon\u00e1val funkci pokladn\u00edka \u00dast\u0159ed\u00ed \u010cSSK. Kdy\u017e byl je\u0161t\u011b Jan Sammer na\u017eivu, byl dot\u00e1z\u00e1n, zda by po n\u011bm dcera Helena p\u0159evzala funkci pokladn\u00ed. Jan Sammer sd\u011blil, \u017ee asi ur\u010dit\u011b a \u017ee se na n\u00ed m\u016f\u017eeme spolehnout. Tak se i stalo. Helena Flackov\u00e1 m\u00e1 dobrou kvalifikaci, jednak vysoko\u0161kolsk\u00fdm vzd\u011bl\u00e1n\u00edm a tak\u00e9 m\u00e1 administrativn\u00ed zku\u0161enost, proto\u017ee pracovala \u0159adu let u kanadsk\u00e9 vl\u00e1dy. Stala se pokladn\u00ed nejen \u00dast\u0159ed\u00ed \u010cSSK, kde koordinuje pokladn\u00ed zpr\u00e1vy v\u0161ech pobo\u010dek, ale je i pokladn\u00ed Ottawsk\u00e9 pobo\u010dky, kde je v\u017edy ochotn\u00e1 pomoci nejen co se t\u00fd\u010de finan\u010dn\u00edch z\u00e1le\u017eitost\u00ed, ale i v\u017edy kdy\u017e je o pomoc po\u017e\u00e1d\u00e1na. Ottawsk\u00e1 pobo\u010dka oce\u0148uje jej\u00ed ob\u011btavost a kvalifikaci a proto j\u00ed navrhla na Masarykovu cenu.<\/p>\n\n\n\n Gustav Pl\u00edva<\/strong> (Ottawa)<\/p>\n\n\n\n Gustav Pl\u00edva je vysoce kvalifikovan\u00fd geofyzik, geolog a projektov\u00fd profesion\u00e1l s akademick\u00fdmi tituly B.Sc. (Hon.), M.Sc., RNDr., CSc. a PMP a s bohatou prax\u00ed v oborech. \u0158adu let \u0159\u00eddil ottawskou pobo\u010dku \u010cSSK a stal se tak\u00e9 n\u011bkolik let p\u0159edsedou celokanadsk\u00e9 \u010cSSK, ale pro zahrani\u010dn\u00ed zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00ed ve funkci nemohl pokra\u010dovat. G. Pl\u00edva byl v\u017edy ochoten pomoci, tak kde pomoci bylo t\u0159eba. V\u017edy pat\u0159il k p\u0159edn\u00edm funkcion\u00e1\u0159\u016fm \u00dast\u0159ed\u00ed a Ottawsk\u00e9 pobo\u010dky a prok\u00e1zal ob\u011btavost pro z\u00e1jmy a posl\u00e1n\u00ed \u010cesk\u00e9ho a slovensk\u00e9ho sdru\u017een\u00ed v Kanad\u011b. Proto byl navr\u017een na Masarykovu cenu.<\/p>\n\n\n\n Ji\u0159\u00ed (George) Karger<\/strong> (KWG)<\/p>\n\n\n\n Ji\u0159\u00ed Karger se narodil 5 b\u0159ezna, 1936 ve St\u0159elici. Rodina p\u0159i\u0161la do Kanady, kdy\u017e mu bylo pouh\u00fdch dva a p\u016fl roku. Nejprve \u017eili na farm\u011b u Steinbachu v Manitob\u011b, pozd\u011bji v Torontu av St. Jacobs v Ontariu. Jeho otec Jan (John) byl kov\u00e1\u0159 a provozoval sv\u00e9 \u0159emeslo ve Steinbachu. Z\u00e1rove\u0148 farma\u0159il. V Torontu byl pozd\u011bji partnerem firmy Opal Manufacturing. V St. Jacobs si otev\u0159el vlastn\u00ed oprav\u00e1rnu, kterou Ji\u0159\u00ed roz\u0161\u00ed\u0159il na stroj\u00edrensk\u00e9 za\u0159\u00edzen\u00ed a n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159estavil. Jirka chodil na Person Polytechnik a vystudoval stroja\u0159stv\u00ed. Svoje v\u011bdomosti \u010dasem uplatnil na roz\u0161\u00ed\u0159en\u00ed obchodu a provozovny a stal se odborn\u00edkem na n\u00e1vrhy prototyp\u016f pro r\u016fzn\u00e9 spole\u010dnosti. Od ran\u00e9ho v\u011bku byl Jirka vystaven krajansk\u00e9mu \u017eivotu v Toront\u011b, proto\u017ee od r. 1940, kdy\u017e se zde rodina usadila, se jeho otec aktivn\u011b zapojoval do mnoha akci \u010desk\u00e9 a Slovensk\u00e9 komunity. Tak\u00e9 chodil ka\u017edou sobotu v Toront\u011b do \u010desk\u00e9 \u0161koly a do Sokola, kde mu v\u0161t\u011bpovali z\u00e1jem o \u010desk\u00fd jazyk a kulturu. Jirka si pamatuje, \u017ee jako sedmilet\u00fd chlapec za druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky prod\u00e1val ma\u0161li\u010dky na podporu \u010desk\u00fdch voj\u00e1ku v Anglii. V r. 1947, se rodina p\u0159est\u011bhovala do St. Jacobs, a od t\u00e9 doby byli jeho rodi\u010de \u010dinn\u00ed v N\u00e1rodn\u00edm Sdru\u017een\u00ed v okol\u00ed Kitcheneru. Kdy\u017e byl je\u0161t\u011b teenager, \u010dasto byl zv\u00e1n na sch\u016fze \u010deskoslovensk\u00e9ho sdru\u017een\u00ed v Kanad\u011b, aby na piano hr\u00e1l \u010deskoslovenskou hymnu. Tyto sch\u016fze se tenkr\u00e1t konaly v kitchenersk\u00e9 YWCe.Od r. 1969 byl pokladn\u00edkem pobo\u010dky Kitchener-Waterloo a funkci zast\u00e1val asi osm let. Kdy\u017e ho p\u0159edseda Sdru\u017een\u00ed po\u017e\u00e1dal, aby pom\u00e1hal \u010desk\u00fdm imigrant\u016fm p\u0159ij\u00edt do Kanada v r. 1968, zam\u011bstnal b\u011bhem ur\u010dit\u00e9 doby 32 mu\u017e\u016f. Kv\u016fli tomu ho dokonce vy\u0161et\u0159oval imigra\u010dn\u00ed \u00fa\u0159ad, proto\u017ee m\u011bl pouze malou firmu. Mnoz\u00ed ze zam\u011bstnan\u00fdch ani nebyli stroja\u0159i a nez\u016fstali natrvalo. Jirka Jirka \u00fa\u0159edn\u00edk\u016fm \u0159ekl, \u201cJ\u00e1 jsem \u017e\u00e1dal o stroja\u0159e, pro\u0161et\u0159it si je jste m\u011bli vy.\u201d Tak\u017ee d\u00e1l mu u\u017e dali pokoj. Mnoho let slou\u017e\u00ed ve v\u00fdboru pobo\u010dky K\u2011W-G\u2011C, jen loni si dal krati\u010dkou p\u0159est\u00e1vku. Je \u010dlenem redaktorsk\u00e9 rady \u010dtvrtletn\u00ed publikace Dobr\u00fd den. Mnoho let pom\u00e1hal organizovat ve\u010der \u010desk\u00fdch filmu, kter\u00e9 se konaly ka\u017ed\u00fd m\u011bs\u00edc. Pravideln\u011b se z\u00fa\u010dast\u0148uje kongres\u016f a spoluorganizoval 63. Kongres, kter\u00fd se v r. 2011 konal pr\u00e1v\u011b v Kitchener-Waterloo. Pobo\u010dku zastupuje i na pravideln\u00fdch sch\u016fz\u00edch v\u00fdboru Ust\u0159ed\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Jirka je v\u011brn\u00fdm a oddan\u00fdm \u010dlenem \u010desk\u00e9 komunity a \u010cesk\u00e9ho a slovensk\u00e9ho sdru\u017een\u00ed v Kanad\u011b.<\/p>\n\n\n\n Dr. Milo\u0161 Krajn\u00fd<\/strong> (Toronto)<\/p>\n\n\n\n Dr. Krajn\u00fd vystudoval medic\u00ednu v Olomouci, promoval v r. 1964. V Kanad\u011b je od r. 1968. specialista na alergologii, byl presidentem ontarijsk\u00e9 Alergologick\u00e9 spole\u010dnosti (1980\u20131985), od t\u00e9 doby sekret\u00e1\u0159 t\u00e9\u017ee spole\u010dnosti. D\u00e1le je \u010dlenem Evropsk\u00e9 akademie alergologick\u00e9, \u010dlen College of Allergists and Immunologists. Publikoval 35 \u010dl\u00e1nk\u016f v l\u00e9ka\u0159sk\u00fdch \u010dasopisech. Jako bratr v\u011bhlasn\u00e9ho klav\u00edristy Borise Krajn\u00e9ho m\u00e1 v krvi i l\u00e1sku k hudb\u011b: Je \u010dlenem zastupitelstv\u00ed torontsk\u00e9 Mozart Society a b\u00fdval\u00fdm p\u0159edsedou Torontsk\u00e9ho filharmonick\u00e9ho orchestru. V r. 2001 zalo\u017eil Nokturna ve m\u011bst\u011b, v r\u00e1mci nich\u017e organizuje prvot\u0159\u00eddn\u00ed koncerty hlavn\u011b \u010desk\u00fdch i slovensk\u00fdch um\u011blc\u016f \u2014 interpret\u016f klasick\u00e9 hudby, a obohacuje tak kulturn\u00ed d\u011bn\u00ed v na\u0161\u00ed krajansk\u00e9 obci. P\u0159itom dodnes pracuje na pln\u00fd \u00favazek jako jeden z p\u0159edn\u00edch alergolog\u016f v Toront\u011b.<\/p>\n\n\n\n Jan Dr\u00e1bek<\/strong> (Vancouver) Milo\u0161 Zach<\/strong> Marie Fuchsov\u00e1<\/strong> V montrealsk\u00e9 pobo\u010dce Sdru\u017een\u00ed byla n\u011bkolik let kulturn\u00ed referentkou a starala se o \u010deskou knihovnu ve Fraser-Hickson Institutu. V letech 1995\u20132005 byla jednatelkou, n\u011bkolik let t\u00e9\u017e zapisovatelkou a referentkou pro knihovnu; v r. 2005 se stala m\u00edstop\u0159edsedkyn\u00ed a od r. 2006 je p\u0159edsedkyn\u00ed. Po \u0159adu let se star\u00e1 o organizaci kulturn\u00edch akc\u00ed a koncert\u016f, kter\u00e9 Sdru\u017een\u00ed po\u0159\u00e1d\u00e1 spole\u010dn\u011b se Sokolem. Dlouhou dobu je \u010dinn\u00e1 na na\u0161ich bazarech \u2014 v\u017edy pracovala v kuchyni, ale v posledn\u00edch letech se tak\u00e9 star\u00e1 o jejich organizaci a hladk\u00fd pr\u016fb\u011bh. Je ve v\u00fdboru Ust\u0159ed\u00ed \u010cSSK a doj\u00ed\u017ed\u00ed na sch\u016fze do Toronta. Krom\u011b toho se M\u00ed\u0161a star\u00e1 o n\u011bkolik senior\u016f, voz\u00ed je k l\u00e9ka\u0159\u016fm, na n\u00e1kupy, apod.<\/p>\n\n\n\n Pavel Hebelka<\/strong> Pavel p\u0159icestoval do Calgary v lednu 1969. Jak v\u00fd\u0161e uvedeno ihned se zapojil do \u010ceskoslovensk\u00e9ho Sdru\u017een\u00ed. Stal se nejenom u\u010ditelem \u010desk\u00e9 \u0161koly, ale pozd\u011bji i \u0159editelem. V krajansk\u00e9 komunit\u011b v t\u00e9 dob\u011b byl zapojen nejenom do sportovn\u00edho d\u011bn\u00ed, ale dodnes slou\u017e\u00ed jako z\u00e1sobitel a poradce \u010desk\u00e9 kuchyn\u011b p\u0159i v\u011bt\u0161in\u011b spole\u010densk\u00fdch akc\u00ed. Otev\u0159el si n\u011bkolik restaurac\u00ed a nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edm pom\u00e1hal se sh\u00e1n\u011bn\u00edm pr\u00e1ce a s p\u0159eklady osobn\u00edch dokument\u016f. \u010clenem v\u00fdboru \u010cSSK se stal v r. 1990. Ve stejn\u00e9m roce byl jmenov\u00e1n \u0159editelem Royal Canadian Legion Forest Lawn. Z pozice sv\u00e9 pracovn\u00ed funkce i funkce ve v\u00fdboru Pavel ochotn\u011b rozv\u00edj\u00ed kulturn\u00ed a sch\u016fzovou \u010dinnost nejenom pro \u010desk\u00e9, ale i slovensk\u00e9 krajany.<\/p>\n\n\n\n Vladim\u00edr Kavan<\/strong> Stal se prezidentem rady organizace CARE a roz\u0161\u00ed\u0159il ji do zem\u00ed mimo Evropou na jednu z nejefektivn\u011bj\u0161\u00edch sv\u011btov\u00fdch organizac\u00ed pro pomoc rozvojov\u00fdm zem\u00edm. Jeho z\u00e1sluhou byla v r. 1979 zalo\u017eena CARE International. Dnes m\u00e1 kancel\u00e1\u0159e ve 40-ti st\u00e1tech. V. Kavan byl \u010dinn\u00fd v Rotary Club. I zde se zam\u011b\u0159oval na mezin\u00e1rodn\u00ed \u00farove\u0148. Za pr\u00e1ci u Malt\u00e9zsk\u00fdch ryt\u00ed\u0159\u016f a \u0158\u00e1du sv. Lazara a v Providence Hospital Centre, nemocnice pro star\u00e9 a t\u011blesn\u011b posti\u017een\u00e9, dostal vyznamen\u00e1n\u00ed \u0158\u00e1du sv. Lazara Malt\u00e9zsk\u00fdch ryt\u00ed\u0159\u016f. Kanadsk\u00e1 vl\u00e1da mu ud\u011blila titul Officer of the Order of Canada druh\u00e9ho stupn\u011b. P\u0159i lo\u0148sk\u00fdch oslav\u00e1ch p\u0159evzal Vyznamen\u00e1n\u00ed Diamond Jubilee Medal, ostatn\u011b u\u017e byl dr\u017eitelem st\u0159\u00edbrn\u00e9 a zlat\u00e9 medaile. Na slavnostn\u00ed m\u0161i, v\u011bnovan\u00e9 pam\u00e1tce sv. V\u00e1clava, byl mezi ocen\u011bn\u00fdmi \u010dleny farnosti sv. V\u00e1clava v Toront\u011b, a biskup Esterka mu ud\u011blil medaili Za slu\u017ebu c\u00edrkvi, vlasti a n\u00e1rodu. P\u00e1n Kavan se \u010dasto zmi\u0148oval i rodinn\u00e9m \u0161esti s man\u017eelkou R\u016f\u017eenkou. Je\u0161t\u011b v 84 letech ly\u017eoval, v devades\u00e1tce je\u0161t\u011b hr\u00e1l golf. Do posledn\u00ed chv\u00edle si zachoval ke v\u0161emu pozitivn\u00ed p\u0159\u00edstup. Dne 20.12. 2012 se konalo posledn\u00ed rozlou\u010den\u00ed s ing. Kavanem, kter\u00fd n\u00e1s opustil po del\u0161\u00ed nemoci 16.12. 2012. Smute\u010dn\u00ed m\u0161e za zesnul\u00fdm se konala v kostele sv. V\u00e1clava, a slou\u017eil ji far\u00e1\u0159 Libor \u0160vor\u010d\u00edk a biskup John Boissonneau z torontsk\u00e9 \u0159\u00edmsko-katolick\u00e9 diec\u00e9ze. (P\u0159evzato a zkr\u00e1ceno z publ. Nov\u00fd Domov, \u010dl\u00e1nek a foto autorka M. Chrappa)<\/p>\n\n\n\n Radmila Locher-Je\u0159\u00e1bkov\u00e1<\/strong> David \u0160ev\u010d\u00edk<\/strong> Mark\u00e9ta Slep\u010d\u00edkov\u00e1 Re\u0161ovsk\u00e1<\/strong> Sokolsk\u00e1 \u017eupa kanadsk\u00e1 Sokol slav\u00ed sv\u00fdch 100 let v Kanad\u011b \u2026<\/p>\n\n\n\n Prof. MUDr. Josef P. Sk\u00e1la<\/strong> MUDr. Stanislav Reini\u0161, CSc.<\/strong> Milada Reini\u0161ov\u00e1<\/strong> Joe Dobrovoln\u00fd<\/strong> Kanadsk\u00e1 \u010cesko-slovensk\u00e1 podporuj\u00edc\u00ed jednota<\/strong> Pavel Hamet (1943)<\/strong> Emil Skamene (1941)<\/strong> Sonia Zichermanov\u00e1<\/strong> Josef Kucha\u0159 (1916)<\/strong> Martin Mejst\u0159\u00edk<\/strong> Bo\u017eena Kellnerov\u00e1<\/strong> Michal Kellner<\/strong> Eduarda Ottov\u00e1<\/strong> Rok nato, 26. \u010dervna 1951, byla STB \u2014 tehdy 20let\u00e1, se sv\u00fdm 28let\u00fdm bratrem Aloisem a maminkou Mari\u00ed, zat\u010dena. Jej\u00ed tat\u00ednek zem\u0159el t\u0159i m\u011bs\u00edce p\u0159ed touto tragickou ud\u00e1lost\u00ed. O dva dny pozd\u011bji se ocitla ve stejn\u00e9 cele ve Votic\u00edch jako jej\u00ed maminka v dob\u011b nacismu p\u0159ed deseti lety. Komunisty zinscenovan\u00fd soud se konal v dob\u011b od 12. do 14. \u00fanora 1952. Pan\u00ed Edu proces komunistick\u00e9ho re\u017eimu Klementa Gottwalda a jeho sov\u011btsk\u00fdch poradc\u016f odsoudil k deseti let\u016fm \u017eal\u00e1\u0159e, jej\u00ed maminku k dvan\u00e1cti let\u016fm a nad jej\u00edm bratrem vy\u0159kl tehdej\u0161\u00ed soud trest smrti, kter\u00fd na n\u011bm byl vykon\u00e1n 17. kv\u011btna t\u00e9ho\u017e roku.<\/p>\n\n\n\n Kv\u011btnov\u00e1 amnestie v roce 1960 se pan\u00ed Edy net\u00fdkala. Za dobu deseti let a dvou dn\u016f pro\u0161la pan\u00ed Edu\u0161ka celkem \u010dtrn\u00e1cti neut\u011b\u0161en\u00fdmi pracovn\u00edmi l\u00e1gry, kter\u00e9 se ukr\u00fdvaly pod n\u00e1zvem N\u00e1pravn\u00e9 za\u0159\u00edzen\u00ed Ministerstva vnitra. Pan\u00ed Edu\u0161ka byla na svobodu propu\u0161t\u011bna 28. \u010dervna 1961.V mnoh\u00fdch za\u0159\u00edzen\u00edch sd\u00edlela neut\u011b\u0161en\u00e9 prostory spole\u010dn\u011b se svoj\u00ed maminkou, kter\u00e1 byla po osmi letech v\u011bzn\u011bn\u00ed v roce 1959 propu\u0161t\u011bna do civiln\u00edho \u017eivota.<\/p>\n\n\n\n V jedn\u00e9 z vy\u0161et\u0159ovac\u00edch v\u011bznic se setkal Alois, bratr pan\u00ed Edu\u0161ky, s Franti\u0161kem Ottou. Ten se a\u017e mnohem pozd\u011bji dozv\u011bd\u011bl o tragick\u00e9m konci nespravedliv\u011b odsouzen\u00e9ho Aloise a o justi\u010dn\u00ed vra\u017ed\u011b, kter\u00e9 se na n\u011bm syst\u00e9m dopustil.<\/p>\n\n\n\n Ov\u0161em toto setk\u00e1n\u00ed bylo \u0161\u0165astn\u011b osudov\u00e9 pro pan\u00ed Edu\u0161ku. Kdy\u017e se doslova v prvn\u00edm ve\u010deru pobytu na svobod\u011b 28. \u010dervna 1961 zam\u00fd\u0161lela nad svoj\u00ed budoucnost\u00ed, ozvalo se na dve\u0159\u00edch domku jej\u00ed tety Hany, kter\u00e1 zde ubytovala ji\u017e Edu\u0161\u010dinu maminku, za\u0165uk\u00e1n\u00ed a ve dve\u0159\u00edch st\u00e1l hn\u011bdook\u00fd, op\u00e1len\u00fd, kudrnat\u00fd Franti\u0161ek Otta: \u201eJ\u00e1 jsem si p\u0159ijel pro v\u00e1s a vezmu v\u00e1s do Prahy,\u201c \u2013 vzpom\u00edn\u00e1 dodnes se slzami v o\u010d\u00edch pan\u00ed Edu\u0161ka. Po t\u0159ech m\u011bs\u00edc\u00edch se stali man\u017eeli.<\/p>\n\n\n\n Franti\u0161ek Otta, in memoriam<\/strong> Ji\u017e od mali\u010dka vychov\u00e1vali tat\u00ed\u010dek Franti\u0161ek Otta a brat\u0159i Alois a Julius Franti\u0161ka k p\u0159irozen\u00e9mu pocitu n\u00e1stupnictv\u00ed v tov\u00e1rn\u011b. Proto musel absolvovat v\u0161echny pr\u00e1ce v provozech tov\u00e1rny, aby ji znal od kotelny a\u017e po posledn\u00ed \u0161roubek ve sklad\u011b. Franti\u0161ek se na tuto kari\u00e9ru p\u0159ipravoval nejen studiemi, ale i manu\u00e1ln\u011b. Jeho c\u00edlem bylo st\u00e1t se in\u017een\u00fdrem chemie.<\/p>\n\n\n\n Ov\u0161em n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed politick\u00e9 zm\u011bny v re\u017eimu st\u00e1tu, kter\u00e9 p\u0159i\u0161ly kr\u00e1tce po osvobozen\u00ed od fa\u0161ismu v roce 1945, p\u0159inesly likvidaci soukrom\u00fdch podnik\u016f tzv. zn\u00e1rodn\u011bn\u00edm. Cesta na studia a n\u00e1stupnick\u00e1 budoucnost v tov\u00e1rn\u011b sv\u00e9ho otce se mlad\u00e9mu Franti\u0161kovi nav\u017edycky uzav\u0159ela.<\/p>\n\n\n\n V roce 1946 pak narukoval na vojnu na Slovensko, kde lesy byly pln\u00e9 banderovc\u016f. Ka\u017edodenn\u00ed p\u0159est\u0159elky p\u0159ipravily mnoho mlad\u00fdch voj\u00e1k\u016f o \u017eivot. \u010cist\u00e1 n\u00e1hoda u\u0161et\u0159ila \u017eivot Franti\u0161k\u016fv. Jakmile se vr\u00e1til z vojensk\u00e9 slu\u017eby dom\u016f, rozhodl se st\u00e1t alespo\u0148 stroja\u0159em. Jen\u017ee ani toto rozhodnut\u00ed nemohl naplnit. Po \u00fanorov\u00e9m p\u0159evratu v roce 1948 se dostali k moci definitivn\u011b komunist\u00e9 a s nimi p\u0159i\u0161ly i politick\u00e9 \u010distky \u2013 ka\u017ed\u00fd, kdo nespl\u0148oval kategorii t\u0159\u00eddn\u00edho p\u016fvodu, se stal nepohodln\u00fdm. Franti\u0161ek s mnoha spolu\u017e\u00e1ky byl ze \u0161koly vyhozen, jeho rodin\u011b v\u0161echno komunist\u00e9 vyvlastnili a p\u0159inutili jej\u00ed \u010dleny pracovat v pod\u0159adn\u00fdch zam\u011bstn\u00e1n\u00edch. Stejn\u011b jako Franti\u0161ka. Zhor\u0161uj\u00edc\u00ed se politick\u00e1 a ekonomick\u00e1 situace doma p\u0159inutila emigrovat celou \u0159adu mlad\u00fdch lid\u00ed. Kone\u010dn\u011b i Franti\u0161ka s jeho p\u0159\u00e1teli. V \u010dervnu 1951 vycestovali na Slovensko a pak oklikou do ji\u017en\u00edch \u010cech, odkud cht\u011bli ut\u00e9ci. Jen\u017ee byli prozrazeni agentem STB a zat\u010deni. Ve v\u011bznici v \u010dervenci 1951 se ve stejn\u00e9 cele Franti\u0161ek potkal s pozd\u011bji na smrt nevinn\u011b odsouzen\u00fdm Aloisem Jaro\u0161em, Edu\u0161\u010din\u00fdm bratrem, kter\u00fd mu o sv\u00e9 sest\u0159e vypr\u00e1v\u011bl. Pr\u00e1v\u011b tam si Franti\u0161ek sl\u00edbil, \u017ee Edu\u0161ce jednou pom\u016f\u017ee. Osud mlad\u00e9 mu\u017ee natrvalo rozd\u011blil \u2013 a\u010d nevinen, Alois se nikdy do \u017eivota u\u017e nevr\u00e1til, v roce 1952 byl komunistickou justic\u00ed zavra\u017ed\u011bn. V roce 1951 byl zrovna tak nevinn\u00fd Franti\u0161ek Otta odsouzen k 15 let\u016fm v\u011bzen\u00ed za to, \u017ee byl d\u00edt\u011btem tzv. bur\u017eoazn\u00ed rodiny. Rodin\u011b se na p\u016fl roku docela ztratil z dohledu. Nic o n\u011bm nev\u011bd\u011bla, a\u017e kone\u010dn\u011b s jeho civiln\u00edmi v\u011bcmi do\u0161el i dopis, \u017ee je v \u201en\u00e1pravn\u00e9m za\u0159\u00edzen\u00ed\u201c na Barbo\u0159e v J\u00e1chymov\u011b, odkud jej p\u0159em\u00edstili do nem\u00e9n\u011b hor\u0161\u00edho uranov\u00e9ho pekla na Byt\u00edzu u P\u0159\u00edbrami. Odtud jej vyvedla a\u017e amnestie v kv\u011btnu 1960. Sv\u016fj nov\u00fd \u017eivot za\u010dal v neut\u011b\u0161en\u00e9m p\u0159id\u011blen\u00e9m p\u0159\u00edbytku v Praze, kam onoho \u010dervnov\u00e9ho ve\u010dera 1961 p\u0159ivedl i Edu\u0161ku Jaro\u0161ovou, od srpna t\u00e9ho\u017e roku svou man\u017eelku a pozd\u011bji matku sv\u00fdch dvou d\u011bt\u00ed. Ov\u0161em ani politick\u00e1 a ani ekonomick\u00e1 situace se ve st\u00e1t\u011b nem\u011bnila. Naopak, komunistick\u00fd re\u017eim neust\u00e1le pron\u00e1sledoval sv\u00e9 odp\u016frce a jejich d\u011bti. Proto se man\u017eel\u00e9 Ottovi rozhodli k emigraci. V roce 1966 odjeli do Jugosl\u00e1vie a v Maliboru se rozhodli k p\u0159echodu hranic. Rozd\u011blili se \u2014 Franti\u0161ek m\u011bl 3,5let\u00e9ho syna Franti\u0161ka, Edu\u0161ka 2,5letou dcerku Miu (Michaelu). Zat\u00edmco se Edu\u0161ce poda\u0159ilo p\u0159ekro\u010dit hranice do Rakouska, Franti\u0161ka p\u0159i pokusu zradou chytili a poslali jej zp\u011bt do Prahy, kde jej odsoudili k jednomu roku \u017eal\u00e1\u0159e. O jejich syna se starala Franti\u0161kova sestra Dagmar Rydlov\u00e1.<\/p>\n\n\n\n Je\u0161t\u011b t\u00e9ho\u017e roku dorazila Edu\u0161ka do Kanady, kde j\u00ed z\u00e1zem\u00ed poskytla Franti\u0161kova star\u0161\u00ed sestra Marie Hanu\u0161ov\u00e1. Franti\u0161ek emigroval do Kanady o dva roky pozd\u011bji z\u00e1sluhou \u0161vagra Ji\u0159\u00edho Hanu\u0161e a ne\u00fastupn\u00e9 snaze tehdej\u0161\u00edho zn\u00e1m\u00e9ho kanadsk\u00e9ho politika P. E. Trudeaua. Kone\u010dn\u011b se mohl v\u011bnovat sv\u00e9 vyvolen\u00e9 stroja\u0159sk\u00e9 profesi nejprve v Montrealu, pozd\u011bji v Torontu.<\/p>\n\n\n\n Oba man\u017eel\u00e9 se ihned zapojili do komunitn\u00edch aktivit. Stali se \u010dleny Masarykova \u00fastavu a za\u010dali organizovat aktivity b\u00fdval\u00fdch politick\u00fdch v\u011bz\u0148\u016f. 1. \u010dervna 1985 zalo\u017eili s dal\u0161\u00edmi nad\u0161enci Klub K\u2011231 v exilu, v jeho\u017e \u010dele stanula pan\u00ed Edu\u0161ka, zat\u00edmco jej\u00ed man\u017eel se stal pokladn\u00edkem. Klub m\u011bl tenkr\u00e1t zhruba 120 \u010dlen\u016f, b\u00fdval\u00fdch politick\u00fdch v\u011bz\u0148\u016f.<\/p>\n\n\n\n \u010cinnost klubu v 80. letech navazovala na \u010dinnost \u010deskoslovensk\u00e9ho, nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno \u010desk\u00e9ho K \u2014 231 z roku 1968. \u010clenov\u00e9 usilovali o navr\u00e1cen\u00ed pln\u00fdch ob\u010dansk\u00fdch pr\u00e1v, spole\u010densk\u00e9, mor\u00e1ln\u00ed a jin\u00e9 rehabilitace b\u00fdval\u00fdch politick\u00fdch v\u011bz\u0148\u016f. Z podn\u011btu Franti\u0161ka Otty se \u010dlenov\u00e9 t\u00e9to organizace rozhodli uct\u00edt pam\u00e1tku ob\u011bt\u00ed komunistick\u00e9 perzekuce pam\u00e1tn\u00edkem, kter\u00fd nese n\u00e1zev Znovuuk\u0159i\u017eovan\u00fd. Sochu, kterou navrhl socha\u0159 Josef Randa z Winnipegu, symbolizuje k\u0159i\u017eov\u00e1n\u00ed nevinn\u00fdch ob\u011bt\u00ed komunistick\u00fdm re\u017eimem na srpu a kladivu. Od roku 1989 stoj\u00ed na \u00fazem\u00ed Masaryktownu. Je neoddiskutovatelnou z\u00e1sluhou Franti\u0161ka Otty, kter\u00fd jako v\u016fd\u010d\u00ed osobnost vlo\u017eil ve\u0161kerou svoji energii a v\u016fli do realizace tohoto v\u00fdznamn\u00e9ho d\u00edla a do \u00fasil\u00ed uhradit n\u00e1klady na pomn\u00edk vlastn\u00edmi prost\u0159edky \u2013 ze sb\u00edrek krajan\u016f z mnoha zem\u00ed sv\u011bta. Eda Ottov\u00e1 se sv\u00fdm t\u00fdmem vedle toho organizovala finan\u010dn\u00ed pomoc soci\u00e1ln\u011b slab\u00fdm \u017een\u00e1m-muklyn\u00edm a mukl\u016fm po celou dobu, co K\u2011231 v exilu existoval. Realizovali tak jeden ze z\u00e1kladn\u00edch programov\u00fdch prvk\u016f Klubu: pomoc, kter\u00e1 m\u011bla zprvu sm\u011b\u0159ovat k jej\u00edm spoluv\u011bze\u0148kyn\u00edm \u017eij\u00edc\u00edm v \u010ceskoslovensku. Ov\u0161em pomoc se nakonec dostala i osob\u00e1m \u017eij\u00edc\u00edm v exilu. Na z\u00e1klad\u011b rozhodnut\u00ed v\u00fdboru a na doporu\u010den\u00ed Edy jim byly pos\u00edl\u00e1ny symbolick\u00e9 \u010d\u00e1stky od 30 do 100 kanadsk\u00fdch dolar\u016f. B\u011bhem p\u011bti let existence organizace bylo na n\u011bkolik des\u00edtek adres odesl\u00e1no na sedm a p\u016fl tis\u00edce kanadsk\u00fdch dolar\u016f. Tato pomoc se postupn\u011b roz\u0161i\u0159ovala, proto\u017ee jejich p\u0159\u00edjemci \u010dasto v dopisech ( kde d\u011bkovali tomu, kdo jim pom\u00e1hal, ne\u017eli vlastn\u011b zjistili, \u017ee je to jejich b\u00fdval\u00e1 spoluv\u011bze\u0148kyn\u011b Eda Ottov\u00e1), pos\u00edlali adresy dal\u0161\u00edch osob, kter\u00fdm by m\u011bla b\u00fdt tato pomoc tak\u00e9 zasl\u00e1na.<\/p>\n\n\n\n Na n\u00e1sledky \u017eal\u00e1\u0159ov\u00e1n\u00ed a pr\u00e1ce v uranov\u00fdch dolech Franti\u0161ek Otta 7. z\u00e1\u0159\u00ed 1995 zem\u0159el. V\u0161ichni, kdo\u017e jej znali, dodnes hovo\u0159\u00ed o jeho state\u010dnosti, opravdovosti, o nesm\u00edrn\u00e9 pracovitosti, mor\u00e1ln\u00ed z\u00e1sadovosti a o jeho vz\u00e1cn\u00e9m charakteru.<\/p>\n\n\n\n \u017divotn\u00ed hrdinstv\u00ed a z\u00e1sluhy Edu\u0161ky Ottov\u00e9 ocenil v roce 2002 tehdej\u0161\u00ed president \u010cR V\u00e1clav Havel ud\u011blen\u00edm medaile Za z\u00e1sluhy II. stupn\u011b.<\/p>\n\n\n\n Milada Hor\u00e1kov\u00e1, \u201eIn Memoriam\u201c<\/strong> Josef M\u00e1ra<\/strong> Nov\u00fd domov<\/strong> Vladim\u00edr Bub\u00e1k<\/strong> Ji\u0159\u00ed Traxler<\/strong> M\u00edla T\u0159etinov\u00e1, \u201eIn Memoriam\u201c<\/strong> Bohuslav Velvarsk\u00fd plk. letectva, v.v.<\/strong> Prof. MUDr. Tom\u00e1\u0161 Kl\u00edma<\/strong> Karel Pinke<\/strong> Josef Najman<\/strong> Vladim\u00edr Ma\u0161ata<\/strong> Skupina 3. odboje<\/strong> Dalibor Ko\u0161ack\u00fd<\/strong> Ema Ko\u0161ack\u00e1<\/strong> Zdenka Mackov\u00e1<\/strong> Vlasta Waldaufov\u00e1<\/strong> Ludv\u00edk Peterka, gener\u00e1lmajor v.v.<\/strong> Jaroslav Kuczera<\/strong> Josef Randa<\/strong> Blanka Rohnov\u00e1<\/strong> Miroslav Folta<\/strong> Miroslav F.M. Hermann<\/strong>V roce 2025 Masarykovu cenu z\u00edsk\u00e1vaj\u00ed:<\/h3>\n\n\n\n
Pan\u00ed Minnes je obda\u0159ena kr\u00e1sn\u00fdm zp\u011bvem a sv\u00fdm hlasem obohacuje kulturn\u00ed d\u011bn\u00ed v Ottaw\u011b \u2013 zp\u00edv\u00e1 v m\u00edstn\u00edch sborech a p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b vystupuje s p\u0159\u00e1teli a hudebn\u00edky v \u010desk\u00e9m lidov\u00e9m reperto\u00e1ru.<\/p>\n\n\n\n
2022 \u2013 Koncert Petra Kroutila a Ondreje Kabrny <\/em>2023 \u2013 Koncert Petry Erneyi a Adama Tvrd\u00e9ho<\/em><\/p>\n\n\n\n
<\/strong>L\u00edda pracovala cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot jako kvalifikovan\u00e1 in\u017een\u00fdrka\/architektka a byla majitelka priv\u00e1tn\u00ed firmy v\u00edce ne\u017e \u010dty\u0159icet let.<\/p>\n\n\n\nV roce 2021 Masarykovu cenu z\u00edsk\u00e1vaj\u00ed:<\/h3>\n\n\n\n
na na\u0161ich spole\u010densk\u00fdch akc\u00edch a koncertech. Vystupovali na celon\u00e1rodn\u00edch kanadsk\u00fdch
kongresech \u010desk\u00e9ho a slovensk\u00e9ho sdru\u017een\u00ed v roce 2010 ve Winnipegu a v roce 2017 v
Edmontonu. Jana a Zden\u011bk Pos\u00e1dkovi pracovali po n\u011bkolik let ve v\u00fdboru calgarsk\u00e9
pobo\u010dky. Oba se narodili ve Smetanov\u011b Litomy\u0161li, tedy velice bl\u00edzko k musice.
V\u010ceskoslovenku vystupovali v mnoha \u0161pi\u010dkov\u00fdch hotel\u00edch, mimo jin\u00e9 v Grand Hotelu
Puppv Karlov\u00fdch Varech a v hotelu \u010cernigov v Hradci Kr\u00e1lov\u00e9. V sedmdes\u00e1t\u00fdch
letechvystupovali v luxusn\u00edch turistick\u00fdch resortech v z\u00e1padn\u00ed Evrop\u011b, v Rakousku,
N\u011bmecku, oba hraj\u00ed kl\u00e1vesov\u00e9 n\u00e1stroje a saxofony, Jana k tomu kytaru a congas.<\/p>\n\n\n\n
man\u017eelem a synem v r. 1969. V roce 1979 skon\u010dila studia psychologie a sociologie na
univerzit\u011b v Guelphu. Pozd\u011bji vystudovala na zdravotn\u00ed sestru na Conestoga College a
a\u017e do roku 2000 pracovala v Psychiatrick\u00e9 nemocnici v Hamiltonu. V roce 2000 se
z\u00fa\u010dastnila V\u0161esokolsk\u00e9ho Sletu v Praze a krom\u011b Sokola je aktivn\u00ed v mnoha dal\u0161\u00edch
organizac\u00edch jako dobrovoln\u00e1 pracovnice. V roce 2008 p\u0159evzala redaktorskou pr\u00e1ci s
na\u0161\u00edm \u010dasopisem Dobr\u00fd Den, to znamen\u00e1 nejenom d\u00e1t dohromady \u010dl\u00e1nky a p\u0159\u00edsp\u011bvky
od \u010dten\u00e1\u0159\u016f, ale i sama p\u0159ipravit \u010dl\u00e1nky na z\u00e1klad\u011b vyhledan\u00fdch fakt\u016f. \u010casopis vych\u00e1z\u00ed
\u010dtvrtletn\u011b a \u017eije z dobrovoln\u00fdch p\u0159\u00edsp\u011bvk\u016f \u010dten\u00e1\u0159\u016f, co\u017e sv\u011bd\u010d\u00ed o jeho velk\u00e9 popularit\u011b.
D\u00edky Ev\u011b jsme informov\u00e1ni o ud\u00e1lostech a pr\u00e1ci krajan\u016f v \u010cesk\u00e9 a Slovensk\u00e9 komunit\u011b.<\/p>\n\n\n\n
nadobudla pri organiz\u00e1cii kult\u00farnych podujat\u00ed na Slovensku, nev\u00e1hala vyu\u017ei\u0165 aj v svojej novej krajine. V roku 1997 prv\u00fdkr\u00e1t v hist\u00f3rii Britskej Kolumbie za\u010dala slovensk\u00e9 a v roku 2005 aj \u010desk\u00e9 telev\u00edzne vysielanie. Zalo\u017eila Marika Productions a neziskov\u00fa organiz\u00e1ciu City of Nations Society a pod t\u00fdmito hlavi\u010dkami poz\u00fdva osobnosti kult\u00farneho a \u0161portov\u00e9ho \u017eivota z \u010ciech a Slovenska a predstavuje ich nielen na\u0161\u00edm komunit\u00e1m ale aj \u0161irokej kanadskej verejnosti. Do ve\u013ekej pozornosti sa dostalo Slovensko, ke\u010f ako produk\u010dn\u00e1 pre divadlo Teatro Tatro vyhrala konkurz a umo\u017enila tomuto slovensk\u00e9mu divadlu \u00faspe\u0161ne \u00fa\u010dinkova\u0165 v Cultural Olympiad po\u010das Zimn\u00fdch olympijsk\u00fdch hier 2010 a taktie\u017e \u00faspe\u0161ne zorganizovala priate\u013esk\u00e9 pred-olympijsk\u00e9 hokejov\u00e9 zapasy. Po\u010das cel\u00e9ho svojho pobytu vo Vancouveri, sa Marika v\u017edy sna\u017e\u00ed propagova\u0165 \u010cechy a Slovensko kdeko\u013evek organizuje r\u00f4zne podujatia a festivaly.<\/p>\n\n\n\nV roce 2019 Masarykovu cenu z\u00edsk\u00e1vaj\u00ed:<\/h3>\n\n\n\n
spolupracovala na sestaven\u00ed anglicko-\u010desk\u00e9ho slovn\u00edku idiom\u016f, a pozd\u011bji \u010deskoanglick\u00e9ho slovn\u00edku idiom\u016f, kter\u00fd byl vydan\u00fd v roce 1985 po z\u00e1\u0161titou \u010cSSK v Toront\u011b, a v roce 1989 v Praze. Je to unik\u00e1tn\u00ed pr\u00e1ce.<\/p>\n\n\n\nV roce 2017 Masarykovu cenu z\u00edsk\u00e1vaj\u00ed:<\/h3>\n\n\n\n
V roce 2015 Masarykovu cenu z\u00edsk\u00e1vaj\u00ed:<\/h3>\n\n\n\n
Rok 2013<\/h3>\n\n\n\n
je pra\u017esk\u00fd rod\u00e1k a \u010desko-kanadsk\u00fd spisovatel. Po \u00fanoru 1948, kdy\u017e mu bylo dvan\u00e1ct, \u0161el s rodinou na ly\u017e\u00edch \u201cp\u0159es kope\u010dky\u201d na Z\u00e1pad, kde pak v Americe vystudoval a slou\u017eil ve v\u00e1le\u010dn\u00e9m n\u00e1mo\u0159nictvu. Za\u010d\u00e1tkem let \u0161edes\u00e1t\u00fdch byl hlasatelem Radia Svobodn\u00e1 Evropa v Mnichov\u011b a pot\u00e9 studoval v Indii. O\u017eenil se v New Yorku s man\u017eelkou Joan v roce 1964 a kr\u00e1tce potom se p\u0159est\u011bhoval do kanadsk\u00e9ho Vancouveru, kde se \u017eivil jako taxik\u00e1\u0159, u\u010ditel na st\u0159edn\u00ed \u0161kole a pozd\u011bji jako spisovatel. V roce 1990 se vr\u00e1til do Prahy a tam u\u010dil angli\u010dtinu na ministerstvu zahrani\u010d\u00ed. V roce 1992 vstoupil do \u010deskoslovensk\u00e9 diplomatick\u00e9 slu\u017eby, z \u010deho\u017e vznikl memo\u00e1ry zvan\u00fd Po u\u0161i v postkomunismu. Slou\u017eil jako velvyslanec v Keni a Alb\u00e1nii a tak\u00e9 jako \u0159editel diplomatick\u00e9ho protokolu. Dr\u00e1bek je autorem devaten\u00e1cti knih v \u010de\u0161tin\u011b i v angli\u010dtin\u011b. Tou posledn\u00ed je \u017eivotopis \u010desko-kanadsk\u00e9ho odboj\u00e1\u0159e-botanika Vladim\u00edra Krajiny. (Detailn\u00ed \u017eivotopis je na abcbookworld.com).<\/p>\n\n\n\n
Po absolvov\u00e1n\u00ed \u010cVUT v Praze za\u010dal pracovat ve sv\u00e9m oboru, nejprve na konstrukci hmotov\u00e9ho spektroskopu, pozd\u011bji v oborech mikrovlnn\u00fdch elektronek, vysok\u00e9ho vakua a nakonec v teorii magnetismu a n\u00e1vrh\u016f permanentn\u00edch magnet\u016f. Vedl jedin\u00e9 pracovi\u0161t\u011b v \u010cSR, kde se navrhovaly a konstruovaly trval\u00e9 magnety pro aplikace ve v\u0161ech praktick\u00fdch discipl\u00edn\u00e1ch. Invaze \u201eSp\u0159\u00e1telen\u00fdch arm\u00e1d\u201c ho zastihla na Slovensku. Hned potom se rozhodl s rodinou emigrovat a skon\u010dil ve Vancouveru. D\u00edky Vladim\u00edru Krajinovi se dostal na UBC, kde se p\u0159ipojil ke skupin\u011b fyzik\u016f, kte\u0159\u00ed zakl\u00e1dali velk\u00fd projekt Triumf. To je dnes sv\u011btozn\u00e1m\u00e1 laborato\u0159 pro v\u00fdzkum sub-atomov\u00fdch \u010d\u00e1stic a interakc\u00ed mezi nimi, stejn\u011b jako aplikace pro l\u00e9\u010den\u00ed o\u010dn\u00edch n\u00e1dor\u016f speci\u00e1ln\u00edmi paprsky a podobn\u011b. Hned po p\u0159\u00edchodu do Vancouveru se stal \u010dlenem Sdru\u017een\u00ed a brzy \u010dlenem v\u00fdboru Odbo\u010dky. V t\u00e9 roli je dodnes, po patn\u00e1ct rok\u016f byl p\u0159edsedou, kdy nejen odbo\u010dku vedl, ale kdy t\u00e9\u017e jako \u010dlen redakce \u010dasopisu Zpravodaj, byl aktivn\u00ed p\u0159i ur\u010dov\u00e1n\u00ed n\u00e1pln\u011b jednotliv\u00fdch \u010d\u00edsel a ob\u010das i p\u0159i distribuci a tisku jak bylo pot\u0159eba. Po roce 1989 p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bl do \u010cR, kde spolupracoval s \u00dastavem jadern\u00e9 fyziky v \u0158e\u017ei a pomohl tam s rekonstrukc\u00ed jejich cyklotronu, kde se mj. vyr\u00e1b\u00ed farmaceutika. Tak\u00e9 za\u0159\u00eddil p\u0159evod n\u011bkolika vy\u0159azen\u00fdch za\u0159\u00edzen\u00ed z Triumfu do \u0158e\u017ee, kde slou\u017e\u00ed dodnes. P\u0159i tom byl st\u00e1le aktivn\u00ed p\u0159i dal\u0161\u00edm rozvoji sv\u00e9 mate\u0159sk\u00e9 laborato\u0159e na UBC. Zorganizoval dva Kongresy Sdru\u017een\u00ed, jeden ve Vancouveru, druh\u00fd ve Whistleru. Milo\u0161 po celou dobu sv\u00e9 \u010dinnosti byl v\u017edycky aktivn\u00ed tam, kde se domn\u00edval, \u017ee by mohl pomoci.<\/p>\n\n\n\n
V r. 1949 byl jej\u00ed otec zat\u010den a posl\u00e1n na uran do J\u00e1chymova. Rodina se musela vyst\u011bhovat z Prahy a za\u017eila \u010dast\u00e9 st\u011bhov\u00e1n\u00ed, pod\u0159adn\u00e9 ubytov\u00e1n\u00ed; d\u00e1le se musela sm\u00ed\u0159it s pod\u0159adn\u011bj\u0161\u00edmi pracemi, kter\u00e9 mohli jako politicky \u201cnespolehliv\u00ed\u201d vykon\u00e1vat. I kdy\u017e M\u00ed\u0161a maturovala se sam\u00fdmi jedni\u010dkami, nebyla p\u0159ijata na \u017e\u00e1dnou vysokou \u0161kolu pro sv\u016fj \u201c\u0161patn\u00fd p\u016fvod\u201d. Kone\u010dn\u011b po t\u0159ech letech pr\u00e1ce jako oper\u00e1torka stroj\u016f ve v\u00fdpo\u010detn\u00ed stanici v plze\u0148sk\u00e9 \u0160kodovce byla p\u0159ijata na filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde studovala psychologii. Po okupaci 1968 p\u0159eru\u0161ila studia ve \u010dtvrt\u00e9m ro\u010dn\u00edku a v listopadu s man\u017eelem Vladim\u00edrem a ro\u010dn\u00ed dcerkou ode\u0161li z domova. Po kr\u00e1tk\u00e9m pobytu v Anglii p\u0159i\u0161li v prosinci 1968 do Montrealu. Zde se jim brzy narodil syn, tak\u017ee se v\u011bnovala d\u011btem a vr\u00e1tila se do \u0161koly v letech 80t\u00fdch, kdy studovala na Concordia univerzit\u011b a z\u00edskala v roce 1986 titul Bachelor of Administration. V devades\u00e1t\u00fdch letech p\u0159edn\u00e1\u0161ela \u010de\u0161tinu v Department of Russian and Slavic Studies na univerzit\u011b McGill. M\u00ed\u0161a je ji\u017e l\u00e9ta \u010dinn\u00e1 ve v\u0161ech montrealsk\u00fdch organizac\u00edch. Je \u010dlenkou a \u010dinovnic\u00ed montrealsk\u00e9ho Sokola, kde byla m\u00edstostarostkou, nyn\u00ed je vzd\u011blavatelkou. T\u00e9\u017e je ve v\u00fdboru \u017dupy kanadsk\u00e9 a jezd\u00ed cvi\u010dit na v\u0161echny slety v Kanad\u011b, USA \u010di v Praze.<\/p>\n\n\n\n
Jm\u00e9no dlouholet\u00e9ho m\u00edstop\u0159edsedy na\u0161eho spolku a od r. 2012 p\u0159edsedy calgarsk\u00e9 pobo\u010dky je p\u0159ed mnoha lety spojeno u p\u0159\u00edle\u017eitosti zalo\u017een\u00ed \u0161koly a v\u00fduky \u010desk\u00e9ho jazyka jak pro d\u011bti tak i pro dosp\u011bl\u00e9. Pavel po maturit\u011b na St\u0159edn\u00ed \u0161kole spole\u010dn\u00e9ho stravov\u00e1n\u00ed v Mari\u00e1nsk\u00fdch L\u00e1zn\u00edch v r. 1961 na um\u00edst\u011bnku nastoupil do Hotelu Savoy Westend ve \u0160pindlerov\u011b Ml\u00fdn\u011b do funkce ekonoma provozu. Z\u00e1hy nastoupil vojenskou slu\u017ebu a po vojn\u011b pracoval jako u\u010ditel v U\u010d\u0148ovsk\u00e9 obchodn\u00ed \u0161kole v Liberci. Kvalifikaci si dopl\u0148oval d\u00e1lkov\u00fdm studiem na Pedagogick\u00e9 fakult\u011b v \u00dast\u00ed nad Labem. Po n\u00e1tlaku vstupu do KS\u010c a s p\u0159\u00edchodem jednotek War\u0161avsk\u00e9 smlouvy s rodinou ode\u0161el do Kanady.<\/p>\n\n\n\n
Vystudoval strojn\u00ed in\u017een\u00fdrstv\u00ed. Rok 1948 ho zastihl v USA. Z\u016fstal v exilu. Pracoval v nejv\u011bt\u0161\u00ed tov\u00e1rn\u011b na obr\u00e1b\u011bc\u00ed stroje v Cincinnati, d\u00e1le v Ba\u0165ov\u011b podniku v Batav\u011b a potom podnikal se svou firmou RAMSET na v\u00fdrobky pro stavebn\u00ed pr\u016fmysl. Byl cestovatel, sportovec: b\u011b\u017eec, skokan do v\u00fd\u0161ky, kanoista na OH v Berl\u00edn\u011b r. 1936. Vystoupil na Kilimanjaro, Mount Kenya i na Mount Everest. Na ly\u017e\u00edch p\u0159e\u0161el rovn\u00edk, z\u00fa\u010dastnil se automobilov\u00fdch z\u00e1vod\u016f World Cup Rally, p\u0159elet\u011bl bal\u00f3nem Alpy a byl zakl\u00e1daj\u00edc\u00edm \u010dlenem The Baloon Club of Canada. V kanadsk\u00fdch rekordech ve v\u00fd\u0161ce, d\u00e1lce a trvan\u00ed letu ho nikdo nep\u0159ekonal.<\/p>\n\n\n\nRok 2 0 1 1<\/h3>\n\n\n\n
Jedna z nejpracovit\u011bj\u0161\u00edch a nejob\u011btav\u011bj\u0161\u00edch osobnost\u00ed komunity se ji\u017e p\u011bt desetilet\u00ed zapisuje do krajansk\u00e9ho \u017eivota, Sokolka, prvn\u00ed \u017eena-starostka, organiz\u00e1torka bohat\u00e9ho spole\u010densk\u00e9ho \u017eivota, propag\u00e1torka \u010desk\u00e9 a slovensk\u00e9 kultury, p\u0159edsedkyn\u011b Pobo\u010dky Toronto.<\/p>\n\n\n\n
Vystudoval obor bankovnictv\u00ed na Universit\u011b Wifred Laurier, pracoval v Kampeli\u010dce v Toront\u011b, byl p\u0159edseda pobo\u010dky Kitchener-Waterloo-Guelph jako v\u016fbec nejmlad\u0161\u00ed v t\u00e9to funkci. D\u011blal pravideln\u00e9 krajansk\u00e9 televizn\u00ed vys\u00edl\u00e1n\u00ed v Kitcheneru, nato\u010dil divadeln\u00ed hru, d\u011blal technika i re\u017eis\u00e9ra, inicioval slavn\u00e9 Kitchenersk\u00e9 pikniky, a vytvo\u0159il z\u00e1klad dne\u0161n\u00ed finan\u010dn\u00ed rezervy pobo\u010dky.V \u00dast\u0159ed\u00ed byl pokladn\u00edk a pozd\u011bji m\u00edstop\u0159edseda. B\u011bhem universitn\u00edho studia pracoval s posti\u017een\u00fdmi d\u011btmi.<\/p>\n\n\n\n
Televizn\u00ed producentka, televizn\u00ed a filmov\u00e1 \u017eurnalistka, dokumentaristka. V Kanad\u011b v r. 2003 zalo\u017eila jedin\u00e9 \u010desk\u00e9 televizn\u00ed vys\u00edl\u00e1n\u00ed mimo \u00fazem\u00ed \u010cesk\u00e9 republiky: Nov\u00fd z\u00e1b\u011br, pozd\u011bji Nov\u00e1 vize, magaz\u00edn, kter\u00fd ka\u017edou sobotu informuje o komunitn\u00edm d\u011bn\u00ed Ontariu. Spolu s man\u017eelem Igorem Re\u0161ovsk\u00fdm vytvo\u0159ili n\u011bkolik celove\u010dern\u00edch dokument\u016f. Je \u010dlenka VV \u00fast\u0159ed\u00ed \u010cSSK.<\/p>\n\n\n\nRok 2 0 1 0<\/h3>\n\n\n\n
L\u00e9ka\u0159, v\u011bdec, dr\u017eitel Ph.D. v biochemii z University of British Columbia, profesor d\u011btsk\u00e9ho l\u00e9ka\u0159stv\u00ed a porodnictv\u00ed a gynekologie na UBC, specializace d\u011btsk\u00e1 onkologie, autor publicista v\u00edce ne\u017e 100 v\u011bdeck\u00fdch prac\u00ed, se z\u00e1sluhami o spolupr\u00e1ci l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakulty UK s UBC, dr\u017eitel mnoha kanadsk\u00fdch i \u010desk\u00fdch v\u011bdeck\u00fdch ocen\u011bn\u00ed, d\u00e1le dlouholet\u00fd pil\u00ed\u0159 krajansk\u00e9 komuity, \u010dlen \u010cSSK, spoluzakladatel SVU a vancouversk\u00e9ho divadla Za rohem (DZR), kde p\u0159es 33 let re\u017e\u00edruje, hraje, produkuje i navrhuje. Za propagaci \u010desk\u00e9 kultury dostal v r. 2008 cenu \u201eGratias Agit\u201c. P\u016fsobil i v kanadsk\u00e9m profesion\u00e1ln\u00edm divadle a r\u00e1diu.<\/p>\n\n\n\n
L\u00e9ka\u0159, universitn\u00ed profesor v Ontariu a pozd\u011bji i na UK v Praze, autor v\u00edce ne\u017e 150 v\u011bdeck\u00fdch prac\u00ed v oboru neuropsychologie, kvantov\u00e1 mechanika, aj., dr\u017eitel mnoha v\u011bdeck\u00fdch ocen\u011bn\u00ed. Byl l\u00e9ta pil\u00ed\u0159em krajansk\u00e9 komunity, \u010dlenem \u010cSSK, autorem mnoha politick\u00fdch a filozofick\u00fdch \u010dl\u00e1nk\u016f pro krajansk\u00fd tisk po sv\u011bt\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Zdravotnice, matka t\u0159\u00ed d\u011bt\u00ed, \u010dlenka v\u00fdboru \u010cSSK, dlouholet\u00e1 p\u0159edsedkyn\u011b pobo\u010dky KGW, dr\u017eitelka ontarijsk\u00e9ho Volunteer Award, d\u00e1le b\u00fdv. \u010dlenka Rady Svobodn\u00e9ho \u010ceskoslovenska, redak\u010dn\u00ed rady Nov\u00e9ho domova a \u010dasopisu Z\u00e1pad. Ve v\u00fdboru Black Ribbon Day pracovala s jin\u00fdmi n\u00e1rodn\u00edmi skupinami na snah\u00e1ch o por\u00e1\u017eku komunizmu. Iniciovala krajansk\u00e9 televizn\u00ed vys\u00edl\u00e1n\u00ed v Kitcheneru, distribuci exilov\u00fdch knih, vznik klubu v St. Jacob\u2019s, organizovala bohat\u00fd spole\u010densk\u00fd \u017eivot krajan\u016f i pomoc uprchl\u00edk\u016fm.<\/p>\n\n\n\n
Aktivn\u00ed \u010dlen \u010cSSK v\u00edce ne\u017e 30 let, m\u00e1 z\u00e1sluhy o propagaci \u010desk\u00e9 a slovensk\u00e9 kultury, o boj proti komunismu i o pomoc nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edm. V r. 1977 zorganizoval \u010desk\u00fd a slovensk\u00fd rozhlasov\u00fd program ve Winnipegu, kde vystoupili v\u00fdznamn\u00ed krajan\u00e9. Mnoho let zastupoval winnipe\u017eskou pobo\u010dku na \u201cIntercultural Council of Manitoba\u201d \u2014 poradn\u00ed sbor provin\u010d. vl\u00e1d\u011b v ot\u00e1zk\u00e1ch imigrace, m\u00e9di\u00ed, \u0161kolstv\u00ed a kultury, i jako dobrovoln\u00edk p\u0159ekladatel. Spoluorganizoval pavilon Folkloramy \u2013 nejv\u011bt\u0161\u00edho folklorn\u00edho festivalu na sv\u011bt\u011b. Ten r. 2004 z\u00edskal pod veden\u00edm Joe presti\u017en\u00ed ocen\u011bn\u00ed Winnipeg Folk Arts Council. Ve Winnipegu ho znaj\u00ed v\u0161ichni krajan\u00e9 \u2013 pro n\u011b\u017e je symbolem poctiv\u00e9, ob\u011btav\u00e9 a nezi\u0161tn\u00e9 pr\u00e1ce na \u00fasil\u00ed o svobodu rodn\u00e9 vlasti a na obohacen\u00ed kulturn\u00edho \u017eivota.<\/p>\n\n\n\n
Je jednou z nejstar\u0161\u00edch, nep\u0159etr\u017eit\u011b existuj\u00edc\u00edch krajansk\u00fdch spolk\u016f v Kanad\u011b. Zakl\u00e1daj\u00edc\u00ed \u010dlenov\u00e9 cht\u011bli vytvo\u0159it organizaci, kter\u00e1 ve Winnipegu a okol\u00ed spoj\u00ed \u010desky a slovensky hovo\u0159\u00edc\u00ed ob\u010dany, kte\u0159\u00ed si budou pom\u00e1hat a udr\u017eovat mate\u0159skou \u0159e\u010d. Ustavuj\u00edc\u00ed sch\u016fze byla 27. dubna 1913. V r. 1919 se poda\u0159ilo pomoc\u00ed sb\u00edrek z\u00edskat budovu \u2013 Klub \u2014 kter\u00e1 je dodnes m\u00edsto ryze \u010desko-slovensk\u00e9, kter\u00e1 tradi\u010dn\u011b v\u00edt\u00e1 krajany ze v\u0161ech sf\u00e9r kulturn\u00edho, sportovn\u00edho i politick\u00e9ho sv\u011bta, m\u00edsto kde se konaj\u00ed koncerty \u010desk\u00fdch um\u011blc\u016f, prom\u00edtaj\u00ed nov\u011bj\u0161\u00ed \u010desk\u00e9 a slovensk\u00e9 filmy, a kde je dobr\u00e9 pivo. Kanadsk\u00e1 \u010cesko-slovensk\u00e1 podporuj\u00edc\u00ed jednota v r. 2013 oslavila 100. let.<\/p>\n\n\n\nRok 2 0 0 9<\/h3>\n\n\n\n
profesor na Montrealsk\u00e9 univerzit\u011b a vedouc\u00ed v\u00fdzkumn\u00e9ho centra montrealsk\u00e9 univerzity (IRCM) v nemocnici H\u00f4tel-Dieu z\u00edskal v listopadu 2001 nejvy\u0161\u0161\u00ed ocen\u011bn\u00ed quebeck\u00e9 vl\u00e1dy v oblasti v\u011bdy \u2014 cenu Wilder-Penfield, za celo\u017eivotn\u00ed p\u0159\u00ednos v oblasti l\u00e9ka\u0159stv\u00ed a l\u00e9ka\u0159sk\u00e9ho v\u00fdzkumu. Dr. Hamet je autorem v\u00edce ne\u017e 350 publikac\u00ed a 550 v\u011bdeck\u00fdch zpr\u00e1v, z nich\u017e velk\u00e1 \u010d\u00e1st je seps\u00e1na ve spolupr\u00e1ci s dr. Johannem Tremblay, jeho man\u017eelkou a dlouholetou kolegyn\u00ed. Je prezidentem Soci\u00e9t\u00e9 qu\u00e9b\u00e9coise d\u2019hypertension art\u00e9rielle, \u010dlenem t\u0159ic\u00edtky kanadsk\u00fdch a zahrani\u010dn\u00edch v\u011bdeck\u00fdch spole\u010dnost\u00ed, \u010dlenem redak\u010dn\u00edch rad dvac\u00edtky v\u011bdeck\u00fdch \u010dasopis\u016f \u2014 a k tomu otcem \u010dty\u0159 d\u011bt\u00ed a chovatelem tropick\u00fdch rybi\u010dek. Po z\u00edsk\u00e1n\u00ed doktor\u00e1tu na univerzit\u011b McGill a dokon\u010den\u00ed specializace na Montrealsk\u00e9 univerzit\u011b v oblasti endokrinologie v roce 1972 se dr. Hamet za\u010dal zaj\u00edmat o nejroz\u0161\u00ed\u0159en\u011bj\u0161\u00ed nemoc civilizace \u2014 vysok\u00fd krevn\u00ed tlak (hypertension). Svou pr\u00e1ci zam\u011b\u0159il na genetiku a preventivn\u00ed l\u00e9ka\u0159stv\u00ed. Jako l\u00e9ka\u0159 z\u00edskal ji\u017e mnoho cen, mimo jin\u00e9 i zlatou medaili Akademie v\u011bd \u010cesk\u00e9 republiky v roce 1994.<\/p>\n\n\n\n
Dr. Skamene vystudoval l\u00e9ka\u0159skou fakultu na Karlov\u011b univerzit\u011b v Praze a z\u00edskal PhD. v oboru genetiky. Po roce 1968 pokra\u010doval ve studi\u00edch imunologie a genetiky na Harvardu. V roce 1970 p\u0159i\u0161el do Montrealu, kde se od t\u00e9 doby v\u011bnuje studiu klinick\u00e9 imunologie a alergie na McGill University. Nyn\u00ed je profesorem na kated\u0159e medic\u00edny a genetiky McGill University, a doned\u00e1vna byl t\u00e9\u017e v\u011bdeck\u00fdm \u0159editelem v\u00fdzkumn\u00e9ho institutu zdravotn\u00edho centra McGillu (MUHC), kter\u00e9 m\u00e1 p\u0159es 11 tis\u00edc zam\u011bstnanc\u016f (z toho 910 l\u00e9ka\u0159\u016f). Jeho v\u00fdznamn\u00fd p\u0159\u00ednos v oboru infekc\u00ed a imunologie je genetick\u00e1 kontrola nemoc\u00ed, to znamen\u00e1 identifikace gen\u016f, kter\u00e9 jsou zodpov\u011bdn\u00e9 za n\u00e1chylnost nebo odolnost v\u016f\u010di nemoc\u00edm, jako je nap\u0159\u00edklad tuberkul\u00f3za. V listopadu 2001 z\u00edskal cenu quebeck\u00e9 vl\u00e1dy Prix du Qu\u00e9bec \u2014 Armand Frappier v oblasti v\u011bdy a l\u00e9ka\u0159stv\u00ed. Cena je ud\u011blov\u00e1na t\u011bm, kte\u0159\u00ed se zaslou\u017eili o vybudov\u00e1n\u00ed v\u00fdzkumn\u00e9ho st\u0159ediska a dok\u00e1zali k v\u00fdzkumu a jeho v\u00fdsledk\u016fm p\u0159ipoutat z\u00e1jem quebeck\u00e9 i sv\u011btov\u00e9 ve\u0159ejnosti. Prix du Quebec je jedna z mnoh\u00fdch, kter\u00e9 Emil Skamene za posledn\u00edch 15 let dostal od nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch sv\u011btov\u00fdch organizac\u00ed, mezi jin\u00fdmi i cenu J. G. Mendela \u010cesk\u00e9 akademie v\u011bd. V roce 2005 byl pasov\u00e1n na Ryt\u00ed\u0159e n\u00e1rodn\u00edho \u0159\u00e1du, tedy Chevalier de l\u2019Ordre National neboli Knight of the National Order. Tento \u0159\u00e1d je ud\u011blov\u00e1n za mimo\u0159\u00e1dn\u00e9 z\u00e1sluhy o rozvoj Quebeku. Ve sv\u00e9 rodn\u00e9 zemi byl ocen\u011bn jedn\u00edm z nejvy\u0161\u0161\u00edch uzn\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se \u010desk\u00e9mu v\u011bdci m\u016f\u017ee dostat, byl jmenov\u00e1n \u010dlenem \u010cesk\u00e9 u\u010den\u00e9 spole\u010dnosti. Tato instituce byla ustanovena za Prvn\u00ed republiky a zast\u00e1v\u00e1 v\u00fdznamnou poradn\u00ed roli vl\u00e1d\u011b, univerzit\u011b i \u010cAV. Podle \u00dastavy m\u016f\u017ee m\u00edt jen 100 \u010dlen\u016f. Dr. Skamene p\u0159ednesl v Praze inaugura\u010dn\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ku na t\u00e9ma Astma a tuberkul\u00f3za: setk\u00e1n\u00ed na k\u0159i\u017eovatce genetiky a civilizace.<\/p>\n\n\n\n
\u017eije s rodinou v Montrealu od ledna 1950. Je \u010dinn\u00e1 jak ve v\u00fdboru \u010cesk\u00e9ho a slovensk\u00e9ho sdru\u017een\u00ed, tak iv jeho D\u00e1msk\u00e9m odboru, kde po mnoho let vede bazarov\u00e9 finance a zprost\u0159edkov\u00e1v\u00e1 anonymn\u00ed soci\u00e1ln\u00ed pomoc pot\u0159ebn\u00fdm lidem. V dob\u011b, kdy do Montrealu p\u0159ich\u00e1zely stovky \u010deskoslovensk\u00fdch emigrant\u016f, byla pravou rukou na\u0161eho tehdej\u0161\u00edho p\u0159edsedy dr. Z\u00edchy, kter\u00fd jim organizoval pomoc. Hlavn\u00ed p\u00e9\u010di v\u011bnovala a dosud v\u011bnuje rodin\u00e1m s mal\u00fdmi d\u011btmi. Sonia Zichermanov\u00e1 v\u011bnuje hodn\u011b sv\u00e9ho voln\u00e9ho \u010dasu pravideln\u00e9mu hran\u00ed na klav\u00edr v domov\u011b d\u016fchodc\u016f, a hraje \u010dasto na\u0161im senior\u016fm. Je t\u00e9\u017e proslul\u00e1 pe\u010den\u00edm stovek rakvi\u010dek na na\u0161e v\u00fdro\u010dn\u00ed bazary.<\/p>\n\n\n\n
se narodil v Siebenhirten u V\u00eddn\u011b, kde tak\u00e9 \u0161kolu nesouc\u00ed jm\u00e9no J. A. Komensk\u00e9ho vychodil. Jeho vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed p\u0159eru\u0161il nacistick\u00fd re\u017eim. Mlad\u00fd Josef mu necht\u011bl slou\u017eit, tak utekl do exilu \u2013 do \u010ceskoslovensk\u00e9 republiky. Jako \u010cech s rakousk\u00fdm ob\u010danstv\u00edm v\u0161ak byl v nastolen\u00e9m nacistick\u00e9m protektor\u00e1tu vystaven nebezpe\u010d\u00ed odhalen\u00ed \u2014 \u017eil incognito b\u011bhem v\u00e1lky a vzal si za man\u017eelku \u010ce\u0161ku, s n\u00ed\u017e m\u011bl dv\u011b d\u011bti. Po komunistick\u00e9m pu\u010di v roce 1948 se vr\u00e1til s rodinou do Rakouska, kde otev\u0159el textiln\u00ed export-import firmu, ale v roce 1949 se rozhodl emigrovat do Kanady. Rodina se usadila v Montrealu a Josef se rozhodl uplatnit svoje znalosti a z\u00e1libu v chemii, a v basementu s man\u017eelkou vyr\u00e1b\u011bli ru\u010dn\u011b naftal\u00ednov\u00e9 kuli\u010dky. V roce 1951 byla zaregistrovan\u00e1 firma \u201cRecochem Inc.\u201d, kter\u00e1 pod veden\u00edm Josefa prosperovala a se rozrostla na jednu z nejv\u011bt\u0161\u00edch v\u00fdrobc\u016f naftal\u00ednu a konzumn\u00edch produkt\u016f s pobo\u010dkami v Edmontonu, Vancouveru, USA, Belgii a Austr\u00e1lii. B\u011bhem doby t\u011b\u017ek\u00fdch za\u010d\u00e1tk\u016f v podnik\u00e1n\u00ed, ani v dob\u011b \u00fasp\u011bchu Josef Kucha\u0159 nikdy nezapomn\u011bl na rodn\u00e9 Rakousko a hlavn\u011b na pomoc a p\u0159\u00e1telstv\u00ed, kter\u00e9ho se mu dostalo v \u010dsl. republice. T\u011b\u017ece nesl p\u0159ed\u010dasnou smrt sv\u00e9 man\u017eelky. Hned po p\u0159\u00edchodu do Montrealu p\u0159i\u0161el s rodinou do Sokola, jeho\u017e je \u010dlenem a podp\u016frcem a\u017e dodnes, stejn\u011b tak jako pom\u00e1hal p\u0159i budov\u00e1n\u00ed d\u011btsk\u00e9ho t\u00e1bora Host\u00fdn, a dodnes ho finan\u010dn\u011b podporuje. Od po\u010d\u00e1tk\u016f po\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed bazar\u016f D\u00e1msk\u00fdm odborem \u010cSSK v Montrealu m\u011bla firma Recochem sv\u016fj st\u00e1nek a cel\u00fd p\u0159\u00edjem v\u011bnovala po\u0159adatel\u016fm. Josef Kucha\u0159 byl spolu-sponzorem 50. kongresu \u010cSSK v Montrealu v roce 1999 a p\u0159isl\u00edbil j\u00edm b\u00fdt i letos. On osobn\u011b a jeho firma Recochem podpo\u0159ili finan\u010dn\u011b a inzerc\u00ed v\u0161echny sokolsk\u00e9 slety, kongresy \u010cSSK, bulletin Montrealsk\u00fd v\u011bstn\u00edk, koncerty, oslavy a ve\u0161kerou \u010dinnost na\u0161\u00ed \u010dsl. komunity v Montrealu a Kanad\u011b v\u016fbec. Dar Josefa Kucha\u0159e umo\u017enil ustaven\u00ed \u201cPost-Doktoral Fellowship of the Wirth Institute for Austrian and Central European Studies\u201d na alberstk\u00e9 univerzit\u011b. Svoji sv\u011b\u017eest a zdrav\u00ed p\u0159i\u010d\u00edt\u00e1 sv\u00e9mu disciplinovan\u00e9mu zp\u016fsobu \u017eivota, jmenovit\u011b \u201csokolov\u00e1n\u00ed\u201d v ml\u00e1d\u00ed a \u017eivotu ve zdrav\u00e9m prost\u0159ed\u00ed.<\/p>\n\n\n\nRok 2 0 0 8<\/h3>\n\n\n\n
Martin Mejst\u0159\u00edk, narozen 30. kv\u011btna 1962, je vz\u00e1cn\u00e1 osobnost \u010desk\u00e9 politick\u00e9 sc\u00e9ny. Nikdy nebyl a nen\u00ed \u010dlenem \u017e\u00e1dn\u00e9 politick\u00e9 strany, od ml\u00e1d\u00ed v\u0161ak ovliv\u0148uje d\u011bn\u00ed ve sv\u00e9 zemi. Jeho velikou a dodnes \u0159\u00e1dn\u011b nedocen\u011bnou z\u00e1sluhou je v\u00fdrazn\u00fd pod\u00edl na por\u00e1\u017ece komunistick\u00e9 diktatury v \u010ceskoslovensku. Od roku 2002 pak pokra\u010duje v t\u00e9to pr\u00e1ci v roli sen\u00e1tora Parlamentu \u010cesk\u00e9 republiky, kde se ne\u00fanavn\u011b zasazuje o d\u016fsledn\u00e9 vyrovn\u00e1n\u00ed se s komunistickou minulost\u00ed. P\u0159ipome\u0148me, \u017ee to byli studenti, kte\u0159\u00ed spustili a pomohli prosadit definitivn\u00ed p\u00e1d komunizmu v \u010ceskoslovensku. Sv\u011btov\u00e1 ve\u0159ejnost zn\u00e1 a pamatuje si Martina Mejst\u0159\u00edka jako studentsk\u00e9ho v\u016fdce \u201esametov\u00e9 revoluce\u201c. Byl organiz\u00e1torem studentsk\u00e9 demonstrace 17. listopadu, kter\u00e1 byla re\u017eimem brut\u00e1ln\u011b zbita. Hned p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den vyhla\u0161uje Martin Mejst\u0159\u00edk v Praze na V\u00e1clavsk\u00e9m n\u00e1m\u011bst\u00ed studentskou st\u00e1vku, k n\u00ed\u017e se p\u0159id\u00e1vaj\u00ed um\u011blci a kter\u00e1 je hybnou silou, je\u017e pom\u016f\u017ee porazit komunistickou moc. Je jedn\u00edm z organiz\u00e1tor\u016f studentsk\u00e9ho st\u00e1vkov\u00e9ho v\u00fdboru, spoluzakl\u00e1d\u00e1 Ob\u010dansk\u00e9 f\u00f3rum a je hlavn\u00edm \u0161\u00e9fem studentsk\u00e9 st\u00e1vky. D\u016fv\u011bra, kterou v n\u011bj spoluob\u010dan\u00e9 maj\u00ed, jej kone\u010dn\u011b po z\u00e1sluze vyn\u00e1\u0161\u00ed do vysok\u00e9 politiky. Roku 2002, ve sv\u00fdch 40 letech, je jako nez\u00e1visl\u00fd kandid\u00e1t zvolen nejmlad\u0161\u00edm sen\u00e1torem Parlamentu \u010cesk\u00e9 republiky. Jeho volebn\u00edm obvodem je historick\u00e9 centrum Prahy, tak\u0159\u00edkaj\u00edc samotn\u00e9 srdce zem\u011b \u010desk\u00e9. Martin Mejst\u0159\u00edk se v Sen\u00e1tu st\u00e1v\u00e1 m\u00edstop\u0159edsedou Komise pro krajany \u017eij\u00edc\u00ed v zahrani\u010d\u00ed, \u010dlenem Do\u010dasn\u00e9 komise pro posouzen\u00ed \u00fastavnosti Komunistick\u00e9 strany \u010cech a Moravy a \u010dlenem V\u00fdboru pro vzd\u011bl\u00e1n\u00ed, v\u011bdu, kulturu, lidsk\u00e1 pr\u00e1va a petice. Martin Mejst\u0159\u00edk prosazuje od\u0161kodn\u011bn\u00ed druh\u00e9ho a t\u0159et\u00edho odboje, z\u0159\u00edzen\u00ed \u00dastavu pam\u011bti n\u00e1roda po slovensk\u00e9m vzoru a o\u010distu justice a policie od exponent\u016f komunistick\u00e9ho re\u017eimu, organizuje ve\u0159ejn\u00e1 sly\u0161en\u00ed a konference na t\u00e9ma vyrovn\u00e1n\u00ed se s komunizmem. Sen\u00e1tora Mejst\u0159\u00edka charakterizuje v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b jeho hou\u017eevnatost. Nevzd\u00e1v\u00e1 se, v\u011bren sv\u00e9mu obl\u00edben\u00e9mu cit\u00e1tu Karla Havl\u00ed\u010dka Borovsk\u00e9ho : \u201eNe\u010di\u0148me jim po v\u016fli, nedejme se promrzeti!\u201c Zat\u00edm to vypad\u00e1, \u017ee pr\u00e1ce ve vysok\u00e9 politice na Martina Mejst\u0159\u00edka \u010dek\u00e1 je\u0161t\u011b hodn\u011b. Jeho cesta je spr\u00e1vn\u00e1 a d\u0159\u00edve nebo pozd\u011bji na n\u00ed mus\u00ed zv\u00edt\u011bzit.<\/p>\n\n\n\n
se narodila 10. b\u0159ezna 1940 v P\u00e1lkovic\u00edch u Fr\u00fddku M\u00edstku. Maturitn\u00ed zkou\u0161ku slo\u017eila na St\u0159edn\u00edekonomick\u00e9 \u0161kole v Opav\u011b. S man\u017eelem vychovala 2 d\u011bti. Do konce prvn\u00ed poloviny roku 1980 pracovala u firmy Dakon v Krnov\u011b, kde zast\u00e1vala funkci z\u00e1stupce vedouc\u00edho odbytov\u00e9ho odd\u011blen\u00ed. Od r. 1982 do d\u016fchodu v roce 2004 pracovala ve firm\u011b Nor-Don v Calgary, v provincii Alberta jako sekret\u00e1\u0159ka a \u00fa\u010detn\u00ed. Na vyzv\u00e1n\u00ed, hlavn\u011b p\u0159i z\u00e1stupu o dovolen\u00fdch zde vypom\u00e1h\u00e1 dodnes. Po p\u0159\u00edchodu do Calgary se zapojila ke krajansk\u00e9 komunit\u011b a pozd\u011bji byla vyzv\u00e1na k pr\u00e1ci ve v\u00fdboru calgarsk\u00e9 odbo\u010dky \u010cSSK. V roce 1998 byla zvolena p\u0159edsedkyn\u00ed pobo\u010dky a tuto funkci zast\u00e1v\u00e1 dodnes. Pod\u00edl\u00ed se na vyd\u00e1v\u00e1n\u00ed obl\u00edben\u00e9ho \u010dasopisu Calgarsk\u00fdch list\u016f. S man\u017eelem vede a pravideln\u011b dopl\u0148uje webovou str\u00e1nku pobo\u010dky. Spolupracovala s Art Pacific Production ve Vancouveru, Comenius Institut v Montrealu. Po Sametov\u00e9 revoluci organizovala vystoupen\u00ed slavn\u00fdch \u010desk\u00fdch zp\u011bv\u00e1k\u016f, herc\u016f a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b velk\u00fdch um\u011blc\u016f a mistr\u016f klasick\u00e9 hudby p\u0159i oslav\u00e1ch Sv\u00e1tku \u010cesk\u00e9 Republiky v Calgary. Ve velk\u00e9 v\u011bt\u0161in\u011b zajistila pro n\u011b ubytov\u00e1n\u00ed s poho\u0161t\u011bn\u00edm ve sv\u00e9m dom\u011b. Pro n\u011bkter\u00e9 z\u00e1jemce a jejich \u010dasov\u00fd limit zorganizovala v\u00fdlety do bl\u00edzk\u00e9ho sv\u011btozn\u00e1m\u00e9ho rekrea\u010dn\u00edho st\u0159ediska Banffu a okol\u00ed Skalist\u00fdch hor. Za sv\u00e9ho veden\u00ed calgarsk\u00e9 pobo\u010dky \u010cSSK ji\u017e podruh\u00e9 organizuje setk\u00e1n\u00ed deleg\u00e1t\u016f pobo\u010dek z cel\u00e9 Kanady p\u0159i jedn\u00e1n\u00ed na jubilejn\u00edm 60. kongresu \u010cech\u016f a Slov\u00e1k\u016f. V\u00fdjime\u010dn\u00fd 52. kongres byl t\u00edm, \u017ee na pozv\u00e1n\u00ed poprv\u00e9 v historii kon\u00e1n\u00ed kongres\u016f byl tento zastoupen mluv\u010d\u00edm \u010desk\u00e9ho tisku \u2013 \u0161efredaktorkou \u010cesk\u00e9ho Dialogu pan\u00ed Evou St\u0159\u00ed\u017eovskou.<\/p>\n\n\n\n
se narodil 20. dubna 1939 v Torysk\u00e1ch u Levo\u010de. V roce 1946 se jeho rodi\u010de p\u0159est\u011bhovali do Zlat\u00fdch Hor. Absolvoval St\u0159edn\u00ed zem\u011bd\u011blskou \u0161kolu v Litomy\u0161li a po vojensk\u00e9 slu\u017eb\u011b d\u00e1lkov\u011b vystudoval Vysokou \u0161kolu zem\u011bd\u011blskou, obor mechanizace, v Praze, kterou \u00fasp\u011b\u0161n\u011b zakon\u010dil v roce 1966. Od roku 1961 u\u010dil na St\u0159edn\u00ed zem\u011bd\u011blsk\u00e9 \u0161kole v Krnov\u011b. V roce 1968 \u00fasp\u011b\u0161n\u011b absolvoval dvoulet\u00e9 pedagogick\u00e9 studium v Brn\u011b.
Do Rakouska emigroval s rodinou v roce 1980. T\u0159i m\u011bs\u00edce po p\u0159\u00edchodu do Calgary pracoval jako vedouc\u00ed laborato\u0159\u00ed fyziky na Mount Royal College. Krajan\u016fm hned od po\u010d\u00e1tku za\u010dal prom\u00edtat \u010desk\u00e9 filmy , kter\u00e9 se potom staly ned\u00edlnou sou\u010d\u00e1st\u00ed \u017eivota spolku. P\u0159evzal patron\u00e1t nad po\u0159\u00e1d\u00e1n\u00edm kulturn\u00edch akc\u00ed v prostor\u00e1ch nov\u011b postaven\u00e9 College. Pe\u010dliv\u011b se staral o v\u0161echny um\u011blce, kte\u0159\u00ed tam vystupovali. Zajistil zahajovac\u00ed koncert a prostory pro pop\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed 52. kongresu. Se svou man\u017eelkou Bo\u017eenou zaji\u0161tuj\u00ed po\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed tane\u010dn\u00edch z\u00e1bav, koncert\u016f, a ostatn\u00edch kulturn\u00edch akc\u00ed. Je \u010dlenem redak\u010dn\u00ed rady \u010dasopisu Calgarsk\u00e9 listy, pro kter\u00fd graficky zpracov\u00e1v\u00e1 n\u00e1vrh a reealizuje proveden\u00ed tituln\u00ed str\u00e1nky i tisk ob\u00e1lek pro expedici. Je v\u017edy ochoten podat pomocnou ruku jak p\u0159i pr\u00e1ci ve v\u00fdboru pobo\u010dky, tak i v\u0161em krajan\u016fm.<\/p>\n\n\n\n
Pan\u00ed Eda Ottov\u00e1, rozen\u00e1 Jaro\u0161ov\u00e1, se narodila 2. dubna 1931 v Praze. Jej\u00edmi rodi\u010di byli Marie a ing. Alois Jaro\u0161ovi. Nav\u0161t\u011bvovala D\u00edv\u010d\u00ed re\u00e1ln\u00e9 gymn\u00e1zium v Korunn\u00ed ulici na pra\u017esk\u00fdch Vinohradech. Po jeho uzav\u0159en\u00ed v r. 1949 dokon\u010dila studium ve Fren\u0161t\u00e1t\u011b pod Radho\u0161t\u011bm. Maturovala v \u010dervnu 1950.<\/p>\n\n\n\n
Pan Franti\u0161ek Otta se narodil 7. prosince 1923 v Rakovn\u00edku (rodin\u011b majitele tov\u00e1rny na m\u00fddlo, jedl\u00e9 tuky a kosmetiku Otta-M\u00fddlo Rakovn\u00edk) Marii a ing. Franti\u0161ku Ottov\u00fdm.<\/p>\n\n\n\n
Spole\u010dn\u00e1 cesta man\u017eel\u016f<\/p>\n\n\n\nRok 2 0 0 7<\/h3>\n\n\n\n
\u010cesk\u00e1 pr\u00e1vni\u010dka, soci\u00e1ln\u00ed pracovnice a politi\u010dka se narodila 25. 12. 1902. Jako \u010dlenka \u010cs. strany n\u00e1r. socialistick\u00e9 se zapojila do protinacistick\u00e9ho odboje. V l\u00e9t\u011b roku 1940 byla i se sv\u00fdm mu\u017eem zat\u010dena nacisty \u2014 za\u017eila tvrd\u00e9 v\u00fdslechy i mu\u010den\u00ed v Petschkov\u011b pal\u00e1ci, Mal\u00e9 pevnosti v Terez\u00edn\u011b i v n\u011bmeck\u00fdch v\u011bznic\u00edch. Nikdy ale nepodlehla.
Po osvobozen\u00ed se st\u00e1v\u00e1 p\u0159edsedkyn\u00ed Rady \u010ds. \u017een a m\u00edstop\u0159edsedkyn\u00ed Svazu osvobozen\u00fdch politick\u00fdch v\u011bz\u0148\u016f. V politice se \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edce rozch\u00e1z\u00ed s komunistickou stranou a v roce 1949 je zat\u010dena. O rok pozd\u011bji, ve vykonstruovan\u00e9m procesu za velezradu, byla odsouzena k trestu smrti a 27.6.1950 popravena. \u017divot state\u010dn\u00e9 \u017eeny, nepr\u00e1vem odsouzen\u00e9 zlo\u010dinn\u00fdm komunistick\u00fdm re\u017eimem, skon\u010dil.
Nez\u00e1konn\u00fd rozsudek byl v roce 1968 zru\u0161en, pln\u011b rehabilitov\u00e1na byl a\u017e v roce 1990.
Pam\u00e1tn\u00edk na Ol\u0161ansk\u00e9m h\u0159bitov\u011b nese n\u00e1pis: \u201cPov\u011b\u0161ena a nepoh\u0159bena\u201d. Na tryzn\u011b v Museum Theatre v Torontu 2. \u010dervence 1953 poslankyn\u011b kanadsk\u00e9ho parlamentu Margaret Aitken, M.P., charakterizovala velikost popraven\u00e9 takto: \u201cA\u017e toto stolet\u00ed se uzav\u0159e, dr. Milada Hor\u00e1kov\u00e1 bude legendou a jedn\u00edm z nesmrteln\u00fdch jmen tohoto stolet\u00ed.\u201d<\/p>\n\n\n\n
Narodil se 12. \u0159\u00edjna 1929 v \u017dalov\u011b. Po skon\u010den\u00ed studia na Obchodn\u00ed Akademii vystudoval v Praze filmovou fakultu FAMU.
P\u0159ed odchodem do exilu pracoval jako \u0159editel divadla Ateli\u00e9r v Praze. V roce 1983 emigroval do Kanady, kde pracoval v Fanshawe College v Londonu, Ontario. Okam\u017eit\u011b se zapojil do exilov\u00e9 a krajansk\u00e9 \u010dinnosti, v n\u00ed\u017e v mnoha oborech pronikav\u011b uplatnil sv\u00f9j velk\u00fd organiza\u010dn\u00ed talent. Jeho velkou l\u00e1skou je divadlo, film a \u010desk\u00e1 kultura v\u016fbec. Snad tak\u00e9 proto ji\u017e t\u0159i m\u011bs\u00edce po sv\u00e9m p\u0159\u00edchodu do Londonu zah\u00e1jil televizn\u00ed program krajansk\u00e9ho vys\u00edl\u00e1n\u00ed, do kter\u00e9ho p\u0159ipravil a odvys\u00edlal p\u0159es 60 program\u016f. Aktivn\u011b se z\u00fa\u010dastnil spolupr\u00e1ce p\u0159i sponzorov\u00e1n\u00ed uprchl\u00edk\u016f.
V roce 1985 zalo\u017eil distribu\u010dn\u00ed firmu \u010desk\u00fdch film\u016f Video El Canada Ltd., kter\u00e1 existuje dodnes. V roce 1986 p\u0159evzal veden\u00ed odbo\u010dky \u010cesk\u00e9ho a Slovensk\u00e9ho Sdru\u017een\u00ed v ontarijsk\u00e9m Londonu, kterou \u0159\u00edd\u00ed ji\u017e 21 let, a v n\u00ed\u017e se \u010dlenov\u00e9 mj. tak\u00e9 t\u011b\u0161\u00ed z pravideln\u00e9ho prom\u00edt\u00e1n\u00ed krajansk\u00fdch film\u016f. P\u0159esto\u017ee v roce 1994 ode\u0161el do d\u016fchodu, nad\u00e1le se v\u011bnuje krajansk\u00e9 \u010dinnosti. Od roku 1990 zve \u010desk\u00e9 a slovensk\u00e9 um\u011blce a organizuje pro n\u011b z\u00e1jezdy po Severn\u00ed Americe. Pro obohacen\u00ed kulturn\u00edho \u017eivota na\u0161ich krajan\u016f ji\u017e zorganizoval pobyt v\u00edce ne\u017e 200 um\u011blc\u016f z \u010cech i ze Slovenska a uspo\u0159\u00e1dal s nimi p\u0159es 36 z\u00e1jezd\u016f po Kanad\u011b a USA.<\/p>\n\n\n\n
\u010ctrn\u00e1ctiden\u00edk Nov\u00fd domov jsou vlastn\u011b jedny z nejd\u00e9le souvisle vych\u00e1zej\u00edc\u00edch \u010desk\u00fdch (a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b i slovensk\u00fdch) novin na sv\u011bt\u011b. Vznikl z p\u0159irozen\u00e9 pot\u0159eby krajan\u016f m\u00edt sv\u016fj vlastn\u00ed exilov\u00fd tisk, sv\u00e9 noviny, kter\u00e9 by jim byly spole\u010dn\u00edkem a inform\u00e1torem v zemi daleko od domova. Noviny, kter\u00e9 by hovo\u0159ily jejich rodn\u00fdm jazykem a pom\u00e1haly jim udr\u017eovat p\u0159i \u017eivot\u011b kulturn\u00ed a historick\u00e9 tradice rodn\u00e9 vlasti.
Torontsk\u00fd Masaryk\u016fv \u00fastav vydal prvn\u00ed \u010d\u00edslo Nov\u00e9ho domova 2. b\u0159ezna 1950. V pr\u016fb\u011bhu t\u00e9m\u011b\u0159 ji\u017e \u0161esti desetilet\u00ed jejich existence se m\u011bnily redakce, dopisovatel\u00e9, form\u00e1t i n\u00e1pl\u0148 t\u011bchto novin. Mezi jejich redaktory pat\u0159ily zn\u00e1m\u00e9 osobnosti \u010deskoslovensk\u00e9ho exilu jako Rudolf a Karel Nekolovi, Jan Do\u010dk\u00e1lek, Franti\u0161ek T\u0159e\u0161\u0148\u00e1k, Karel Buzek, B\u0159etislav Kroul\u00edk, Lanny Rosick\u00fd \u010di Ale\u0161 B\u0159ezina. V roce 1990 p\u0159evzala redaktorskou \u0161tafetu V\u011bra Rollerov\u00e1, kter\u00e1 vtiskla Nov\u00e9mu domovu po form\u00e1ln\u00ed i obsahov\u00e9 str\u00e1nce nov\u00fd r\u00e1z a \u010dtrn\u00e1ctiden\u00edk v\u00fdrazn\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il svou \u010dten\u00e1\u0159skou z\u00e1kladnu.
Nov\u00fd domov se od prvn\u00edho \u010d\u00edsla hl\u00e1s\u00ed k demokratick\u00e9 tradici Masarykova \u010ceskoslovenska a ve sv\u00e9m \u00fasil\u00ed o p\u0159\u00edslove\u010dn\u00e9 v\u00edt\u011bzstv\u00ed pravdy neust\u00e1v\u00e1 ani dnes, po p\u00e1du komunistick\u00e9ho re\u017eimu a n\u00e1sledn\u00e9m z\u00e1niku mnoh\u00fdch exilov\u00fdch novin a \u010dasopis\u016f. D\u00edky sv\u00e9mu vydavateli, Masarykovu \u00fastavu, z\u016fst\u00e1v\u00e1 Nov\u00fd domov jedn\u00edm z m\u00e1la exilov\u00fdch periodik, je\u017e i nad\u00e1le maj\u00ed sv\u00fdm \u010dten\u00e1\u0159\u016fm co \u0159\u00edci. D\u016fkazem toho je i fakt, \u017ee Nov\u00fd domov, jeho\u017e veden\u00ed se od \u00fanora 2005 ujal Jan Rotbauer, vych\u00e1z\u00ed v posledn\u00ed dob\u011b ji\u017e stabiln\u011b v \u0161estn\u00e1ctistr\u00e1nkov\u00e9m rozsahu a nez\u0159\u00eddka m\u00edv\u00e1 i dvacet a v\u00edce stran.<\/p>\n\n\n\nRok 2 0 0 6<\/h3>\n\n\n\n
Vladim\u00edr Bub\u00e1k se narodil 28. dubna 1939 v Praze. Po skon\u010den\u00ed gymn\u00e1zia studoval na Filosofick\u00e9 fakult\u011b Karlovy university; cht\u011bl studovat politick\u00e9 v\u011bdy, ale byl jako politicky nespolehliv\u00fd odm\u00edtnut. V roce 1968 se \u017eenou a se synem opustil \u010ceskoslovensko a rok na to p\u0159ist\u00e1li v Kanad\u011b. Vladim\u00edr pracoval pro Epton Industries a\u017e do penze, do kter\u00e9 ode\u0161el v roce 1995. Krajansk\u00e1 Kanada, a p\u0159edev\u0161\u00edm kitchenersk\u00fd kraj, jsou Vladim\u00edrov\u00fdmi dlu\u017en\u00edky. Sv\u00e9 schopnosti a \u010das v\u011bnoval \u010cesk\u00e9mu a Slovensk\u00e9mu sdru\u017een\u00ed, jeho\u017e odbo\u010dku, Kitchener-Waterloo-Guelph, vedl 11 rok\u016f. Vladim\u00edr byl jedn\u00edm ze zakladatel\u016f televizn\u00edho programu \u201eKronika \u010cech\u016f a Slov\u00e1k\u016f v kitchenersk\u00e9m kraji\u201c. Tento program obohacoval \u017eivot krajan\u016f a\u017e do roku 1990. Pravideln\u00e9 programy se skl\u00e1daly z politick\u00fdch koment\u00e1\u0159\u016f, rozhovor\u016f, z hudby i dvou jednoaktovek V\u00e1clava Havla. Velk\u00fdm Bub\u00e1kov\u00fdm p\u0159\u00ednosem je jeho novin\u00e1\u0159sk\u00e1 \u010dinnost. V roce 1984 zalo\u017eil \u010dasopis \u201eDobr\u00fd den\u201c, kter\u00fd redigoval se svou \u017eenou V\u011brou 23 let. Do tohoto \u010dasopisu, jedn\u00e9 z nej\u00fasp\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00edch krajansk\u00fdch publikac\u00ed, dal svou du\u0161i i sv\u00e9 srdce.<\/p>\n\n\n\n
Narodil se 12.3.1912 v T\u00e1bo\u0159e. V Hudebn\u00ed \u0161kole Oskara Nedbala v T\u00e1bo\u0159e z\u00edskal z\u00e1kladn\u00ed muzik\u00e1ln\u00ed vzd\u011bl\u00e1n\u00ed. Po maturit\u011b na gymnasiu za\u010dal studovat pr\u00e1va, studia v\u0161ak nedokon\u010dil a v\u011bnoval se pouze hudb\u011b. Jako pianista, skladatel a aran\u017e\u00e9r spolupracoval s jazzov\u00fdm orchestrem Gramoklubu (1935 \u201137) od jeho sam\u00fdch za\u010d\u00e1tk\u016f. Po jeho rozpadu podepsal p\u011btiletou smlouvu s nakladatelstv\u00edm R.A. Dvorsk\u00e9ho, jako aran\u017e\u00e9r a komponista a pozd\u011bji i texta\u0159. Pro divadeln\u00ed orchestr Jaroslava Je\u017eka slo\u017eil \u010dty\u0159i jazzov\u00e9 skladby, z nich\u017e dv\u011b Je\u017eek je\u0161t\u011b sta\u010dil nahr\u00e1t p\u0159ed sv\u00fdm odjezdem do U.S.A. v r. 1938. P\u0159ibli\u017en\u011b v t\u00e9\u017ee dob\u011b byl jako pianista \u010dlenem swingov\u00e9ho souboru Blue Music. Psal tak\u00e9 hudbu pro film (Za tich\u00fdch noc\u00ed, Eva trop\u00ed hlouposti a Sobota) a pro divadlo k hudebn\u00edm komedi\u00edm Tak jako v nebi a Moje \u017eena Penelopa, kter\u00e1 byla v r.1949 z politick\u00fdch d\u016fvod\u016f zak\u00e1z\u00e1na hned po premi\u00e9\u0159e. V prosinci t\u00e9ho\u017e roku uprchl do NSR. Do t\u00e9 doby spolupracoval s orchestrem Karla Vlacha. Z NSR v r. 1951 emigroval do Kanady. V Kanad\u011b se jako hudebn\u00ed skladatel neprosadil, ale jako technick\u00fd ilustr\u00e1tor a grafik pracoval v leteck\u00e9m pr\u016fmyslu v Montrealu a\u017e do r. 1976. V roce 1982 vy\u0161ly jeho pam\u011bti v exilov\u00e9m nakladatelstv\u00ed 68-Publishers pod n\u00e1zvem \u201eJ\u00e1 nic, j\u00e1 muzikant\u201c. V Encyklopedii jazzu a modern\u00ed popul\u00e1rn\u00ed hudby vydan\u00e9 v r. 1990 o n\u011bm napsal musikolog PhDr. Josef Kotek, Csc., \u017ee \u201ek sympatick\u00e9mu rysu intelektu\u00e1ln\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161livosti a k v\u0161estrann\u00e9 vyjad\u0159ovac\u00ed jistot\u011b se v\u0161ak u Traxlera v\u00e1zala i jist\u00e1 tv\u016fr\u010d\u00ed noblesa a z\u00e1rove\u0148 lehk\u00fd opar poeti\u010dnosti. To tak\u00e9 uchr\u00e1nilo kvantitativn\u011b \u0161irokou Traxlerovu tvorbu p\u0159ed banalitami a vtisklo j\u00ed pe\u010de\u0165 solidn\u00edho standartu, nejednou i trvaleji platn\u00e9ho nadpr\u016fm\u011bru.\u201c Jeho nej\u00fasp\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00ed hity byly: H\u00e1dej, h\u00e1dej, Jedu noc\u00ed, Soumrak, Padaj\u00ed hv\u011bzdy z nebe a Bloud\u011bn\u00ed v rytmu. V p\u0159\u00edtomn\u00e9 dob\u011b (2006) v jeho 94 letech v pln\u00e9 sv\u011b\u017eesti \u017eije s man\u017eelkou Jarmilou v Edmontonu v Albert\u011b.<\/p>\n\n\n\n
M\u00edla Here\u0161icov\u00e1 se narodila v Lan\u017ehot\u011b 17. \u0159\u00edjna 1931. V \u010dervenci 1949 se provdala za Mirka T\u0159etinu, p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den p\u0159ekro\u010dili hranice a na \u0160t\u011bdr\u00fd den p\u0159ipluli do Kanady. Byla vz\u00e1cn\u00e1 \u017eena, vzorn\u00e1 man\u017eelka, matka a babi\u010dka a ob\u011btav\u00e1 dobrovoln\u00e1 krajansk\u00e1 pracovnice. \u0158adu let byla ne\u00fanavnou p\u0159edsedkyn\u00ed odbo\u010dky Batawa-Belleville \u010cesk\u00e9ho a Slovensk\u00e9ho sdru\u017een\u00ed v Kanad\u011b. Doj\u00ed\u017ed\u011bla do Toronta na sch\u016fze \u00fast\u0159edn\u00edho V\u00fdkonn\u00e9ho v\u00fdboru Sdru\u017een\u00ed, v\u017edy pln\u00e1 el\u00e1nu a dobr\u00e9 n\u00e1lady. \u010cesk\u00e9 a Slovensk\u00e9 sdru\u017en\u00ed v Kanad\u011b ztratilo tuto nesm\u00edrn\u011b ob\u011btavou pracovnici 5. \u00fanora 2006.<\/p>\n\n\n\n
Narodil se 22.9.1921 ve Stra\u0161ic\u00edch na Rokycansku. U\u010dil se ve Zl\u00edn\u011b v Ba\u0165ov\u011b \u0161kole pr\u00e1ce. V 1940 po n\u011bkolika pokusech o \u00fat\u011bk z protektor\u00e1tu se p\u0159es Jugosl\u00e1vii a Turecko dostal a\u017e do S\u00fdrie. S nov\u011b zalo\u017een\u00fdm 11. \u010ceskoslovensk\u00fdm v\u00fdchodn\u00edm praporem, kter\u00fd byl sou\u010d\u00e1st\u00ed anglick\u00e9 arm\u00e1dy a kter\u00e9mu velel pplk. K. Klap\u00e1lek, bojoval v S\u00fdrii, Egypt\u011b a L\u00fdbii, kde se tak\u00e9 \u00fa\u010dastnil legend\u00e1rn\u00ed obrany p\u0159\u00edstavu Tobruk proti Rommelov\u011b arm\u00e1d\u011b. Titul \u201eTobruck\u00e1 Krysa\u201c s n\u00edm pak putoval dobrodru\u017enou cestou kolem Afriky a\u017e do Anglie, kde byl vybr\u00e1n v r. 1942 do pilotn\u00ed \u0161koly. V pilotn\u00edm v\u00fdcviku pokra\u010doval v Medicine Hat v Albert\u011b, odkud ode\u0161el jako pilot slavn\u00e9 \u010desk\u00e9 313-t\u00e9 perut\u011b RAF, u n\u00ed\u017e slou\u017eil jako st\u00edhac\u00ed pilot a\u017e do konce v\u00e1lky. N\u00e1vrat s celou letkou do Prahy v r. 1945 p\u0159inesl v dal\u0161\u00edch letech zklam\u00e1n\u00ed, co\u017e ho vedlo v r. 1948 k op\u011btovn\u00e9mu \u00fat\u011bku z vlasti. V britsk\u00e9 RAF byl dal\u0161\u00edch 5 let vynikaj\u00edc\u00edm \u201ejet\u201c pilotem a \u010dlenem akrobatick\u00e9 skupiny. V r. 1954 emigroval se svoj\u00ed man\u017eelkou Zdenou do Vancouveru. Pozd\u011bji se usadil v Abbotsford, kde spolu s dal\u0161\u00edmi v\u00e1le\u010dn\u00fdmi vyslou\u017eilci zalo\u017eil zn\u00e1m\u00e9 Abbotsford International Airshow, stal se po dobu deseti let jeho \u0159editelem, organiz\u00e1torem i zku\u0161ebn\u00edm komisa\u0159em nov\u00fdch pilot\u016f. P\u0159ed n\u011bkolika lety byl aeroklubem jmenov\u00e1n Honorary Life Member. Je nositelem n\u011bkolika britsk\u00fdch vyznamen\u00e1n\u00ed a dvou \u010cS. v\u00e1le\u010dn\u00fdch k\u0159\u00ed\u017e\u016f a mimo jin\u00fdch, tak\u00e9 dvou \u010cS. vysok\u00fdch medail\u00ed za z\u00e1sluhy. V\u00e1lku skon\u010dil jako rotmistr. V roce 1991 byl pov\u00fd\u0161en do hodnosti plukovn\u00edka letectva v z\u00e1loze. V roce 2004 byl jmenov\u00e1n \u010cestn\u00fdm ob\u010danem sv\u00e9 rodn\u00e9 obce Stra\u0161ice. Napsal knihu \u201eTobruck\u00e1 Krysa St\u00edha\u010dem\u201c doprov\u00e1zen\u00e9 vlastn\u00edmi vtipn\u00fdmi karikaturami. Se svoji man\u017eelkou Zdenou je velmi aktivn\u00ed v B.C. Czech and Slovak Association of Canada.<\/p>\n\n\n\nRok 2 0 0 5<\/h3>\n\n\n\n
Prof. MUDr. Kl\u00edma je profesorem patologie na Texask\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakult\u011b, d\u00e1le patologem v St. Luke\u2019s nemocnici v Houstonu, hostuj\u00edc\u00edm profesorem patologie na Univerzit\u011b Karlov\u011b, profesorem na Baylor l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakult\u011b v Houstonu a v mnoha jin\u00fdch odborn\u00fdch instituc\u00edch. Mezi jin\u00fdmi povinnostmi je tak\u00e9 p\u0159edn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edm profesorem d\u011btsk\u00e9ho l\u00e9ka\u0159stv\u00ed na Univerzit\u011b Karlov\u011b. Do dne\u0161n\u00edho dne se pod\u00edlel na vypracov\u00e1n\u00ed a uve\u0159ejn\u011bn\u00ed v\u00edce ne\u017e 52 v\u011bdeck\u00fdch prac\u00ed a u\u010debnic z oboru patologie a d\u011btsk\u00e9ho l\u00e9ka\u0159stv\u00ed.
57. kongres \u010cesk\u00e9ho a Slovensk\u00e9ho sdru\u017een\u00ed v Kanad\u011b mu ud\u011bluje Masarykovu cenu za jeho nezi\u0161tnou pomoc \u010desk\u00e9 v\u011bd\u011b a l\u00e9ka\u0159\u016fm z \u010cesk\u00e9 republiky. Po roce 1989 vytvo\u0159il organizaci Texas-Czech Physician Exchange Program. V r\u00e1mci tohoto programu se zvou 2 \u2013 3 \u010de\u0161t\u00ed l\u00e9ka\u0159i na t\u0159\u00edm\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed vzd\u011bl\u00e1vac\u00ed kurz do Houstonu. D\u00edky prof. Kl\u00edmovi a Texas-Czech Exchange programu je pro tyto n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edky zaji\u0161t\u011bn odborn\u00fd program pro zlep\u0161en\u00ed kvalifikace v oboru jejich specializace. Tato organizace tak\u00e9 zaji\u0161\u0165uje ve\u0161ker\u00e9 v\u00fddaje spojen\u00e9 s cestou, ubytov\u00e1n\u00edm, stravou a poji\u0161t\u011bn\u00edm, v\u010detn\u011b toho, \u017ee ka\u017ed\u00fd \u00fa\u010dastn\u00edk dostane $1,000.00 US pro b\u011b\u017en\u00e1 vyd\u00e1n\u00ed. Do dne\u0161n\u00edho dne se t\u011bchto semin\u00e1\u0159\u016f z\u00fa\u010dastnilo v\u00edc jak 100 \u010desk\u00fdch l\u00e9ka\u0159\u016f.
\u010cinnost MUDr. Tom\u00e1\u0161e Kl\u00edmy je v \u010cesk\u00e9 republice v odborn\u00fdch kruz\u00edch vysoce hodnocena. Za pomoc \u010desk\u00e9mu l\u00e9ka\u0159stv\u00ed byla MUDr. Kl\u00edmovi v roce 1998 ud\u011blena pam\u011btn\u00ed medaile Univerzity Karlovy a medaile V\u00e1clava Havla. Doporu\u010den\u00ed k ud\u011blen\u00ed st\u00e1tn\u00edho vyznamen\u00e1n\u00ed za rozvoj v\u011bdy a \u0161\u00ed\u0159en\u00ed dobr\u00e9ho jm\u00e9na \u010cesk\u00e9 republiky v zahrani\u010d\u00ed MUDr. Kl\u00edmovi, zat\u00edm sou\u010dasn\u00fdm prezidentem V\u00e1clavem Klausem nebylo vysly\u0161eno.<\/p>\n\n\n\n
Nesmlouvav\u00fd odp\u016frce komunistick\u00e9ho re\u017eimu, kter\u00fd za svou v\u011brnost demokratick\u00e9mu odkazu Masarykovy republiky byl \u0159adu let v\u011bzn\u011bn komunistick\u00fdm re\u017eimem. Ve v\u011bzen\u00ed proslul svou nev\u0161edn\u00ed state\u010dnost\u00ed a pomoc\u00ed spoluv\u011bz\u0148\u016fm.
Po sov\u011btsk\u00e9 okupaci \u010ceskoslovenska v srpnu 1968 emigroval do Kanady a usadil se v Ottaw\u011b, kde se ihned v\u0161estrann\u011b zapojil do exilov\u00e9 a krajansk\u00e9 \u010dinnosti v n\u00ed\u017e v mnoha oborech pronikav\u011b uplatnil sv\u016fj velk\u00fd organiza\u010dn\u00ed talent.
V ottawsk\u00e9 odbo\u010dce \u010cesk\u00e9ho a Slovensk\u00e9ho sdru\u017een\u00ed byl dlouholet\u00fdm \u010dlenem v\u00fdboru a jedn\u00edm z hlavn\u00edch organiz\u00e1tor\u016f ka\u017edoro\u010dn\u00edch protestn\u00edch manifestac\u00ed 21. srpna p\u0159ed komunistick\u00fdm velvyslanectv\u00edm v Ottaw\u011b. Byl rovn\u011b\u017e dlouholet\u00fdm starostou Sokola v Ottaw\u011b, starostou Sokolsk\u00e9 \u017eupy Kanadsk\u00e9 a \u010dlenem v\u00fdboru \u00dast\u0159ed\u00ed \u010ds. sokolstva v zahrani\u010d\u00ed, ne\u00fanavn\u00fdm organiz\u00e1torem ka\u017edoro\u010dn\u00edch ly\u017ea\u0159sk\u00fdch a lehkoatletick\u00fdch z\u00e1vod\u016f a za svou vynikaj\u00edc\u00ed z\u00e1slu\u017enou \u010dinnost poct\u011bn \u201e\u010cestn\u00fdm uzn\u00e1n\u00edm Sokolsk\u00e9 \u017eupy Kanadsk\u00e9\u201c.
Nejv\u011bt\u0161\u00ed \u010dinnost v\u0161ak vyv\u00edjel v organizac\u00edch b\u00fdval\u00fdch \u201eMukl\u016f\u201c, ve Sdru\u017een\u00ed b\u00fdval\u00fdch politick\u00fdch v\u011bz\u0148\u016f a v organizaci politick\u00fdch v\u011bz\u0148\u016f K\u2011231 v exilu, jako \u010dlen v\u00fdboru a v\u00fdznamn\u00fd vedouc\u00ed \u010dinovn\u00edk. M\u011bl velikou z\u00e1sluhu na postaven\u00ed pomn\u00edku ob\u011btem komunismu v torontsk\u00e9m Masaryktownu, na r\u016fzn\u00fdch protestn\u00edch akc\u00edch proti komunistick\u00e9 diktatu\u0159e v \u010ceskoslovensku, a spolu se svou man\u017eelkou Martou vykonal pro b\u00fdval\u00e9 politick\u00e9 v\u011bzn\u011b komunistick\u00e9ho re\u017eimu tak\u00e9 mnoho z\u00e1slu\u017en\u00e9 pr\u00e1ce na poli soci\u00e1ln\u00edm.<\/p>\n\n\n\nRok 2 0 0 4<\/h3>\n\n\n\n
B\u00fdval\u00fd p\u0159edseda odbo\u010dky Sdru\u017een\u00ed v Calgary, zakladatel hudebn\u00ed skupiny \u201eCancelled Czechs\u201c a spoluzakladatel , televizn\u00ed skupiny \u201eCzech Life\u201c, organiz\u00e1tor \u010desk\u00e9 \u0161koly a volejbalov\u00e9ho odd\u00edlu, autor kroniky odbo\u010dky Sdru\u017een\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
V\u00fdznamn\u00fd odborn\u00edk v olej\u00e1\u0159sk\u00e9m pr\u016fmyslu, dlouholet\u00fd \u010dlen v\u00fdboru odbo\u010dky v Calgary, p\u0159edseda redak\u010dn\u00ed skupiny \u010dasopisu \u201eCalgarsk\u00e9 Listy\u201c, nezi\u0161tn\u011b pom\u00e1haj\u00edc\u00ed v\u0161em, kte\u0159\u00ed jeho radu a pomoc pot\u0159ebuj\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Ctirad Ma\u0161\u00edn, Josef Ma\u0161\u00edn, Milan Paumer<\/strong>
a \u201eIn Memoriam\u201c \u2014 popraven\u00ed \u010dlenov\u00e9 skupiny:<\/strong>
Zbyn\u011bk Janota, Ctibor Nov\u00e1k, V\u00e1clav \u0160v\u00e9da<\/strong>
V obdob\u00ed komunistick\u00e9ho teroru, kdy bylo m\u00e1lo lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se postavili na odpor komunistick\u00e9mu t\u0159\u00eddn\u00edmu boji a teroru, jeho\u017e v\u00fdsledkem byla du\u0161evn\u00ed, charakterov\u00e1, kulturn\u00ed a ekonomick\u00e1 devastace lid\u00ed a cel\u00e9ho \u010ceskoslovenska, skupina 3. odboje hrdinn\u011b nasadila za\u010d\u00e1tkem 50. let \u017eivoty a sna\u017eila se na komunistickou diktaturu odpov\u011bd\u011bt odbojovou \u010dinnost\u00ed, v historick\u00e9 tradici 1. a 2. \u010deskoslovensk\u00e9ho odboje. V dob\u011b, kdy v\u011bt\u0161ina \u010desk\u00e9ho a slovensk\u00e9ho n\u00e1roda \u017eila ve strachu, skupina prok\u00e1zala p\u0159\u00edkladnou odvahu a hrdinstv\u00ed.<\/p>\n\n\n\nRok 2 0 0 3<\/h3>\n\n\n\n
Dlouholet\u00fd \u010dinovn\u00edk Sdru\u017een\u00ed v Montrealu a pokladn\u00edk Sokola, organiz\u00e1tor loutkov\u00fdch divadel pro krajansk\u00e9 d\u011bti, \u010dlen p\u011bveck\u00e9ho krou\u017eku, \u010dlen v\u00fdboru pro v\u00fdb\u011br u\u010ditel\u016f angli\u010dtiny pro v\u00fduku v \u010ceskoslovensku.<\/p>\n\n\n\n
Zaslou\u017eil\u00e1 u\u010ditelka v \u010desk\u00e9 dopl\u0148ovac\u00ed \u0161kole v Montrealu, kterou pak n\u011bkolik rok\u016f vedla, pokladn\u00ed v m\u00edstn\u00ed odbo\u010dce Sdru\u017een\u00ed, dlouholet\u00e1 \u010dlenka v\u00fdboru Sokola v Montrealu, \u010dlenka redak\u010dn\u00ed rady Zpravodaje.<\/p>\n\n\n\n
Organiz\u00e1torka bazar\u016f Sdru\u017een\u00ed ve Vancouveru a \u010detn\u00fdch sb\u00edrek \u0161atstva a potravin do uprchlick\u00fdch t\u00e1bor\u016f v N\u011bmecku, Rakousku a It\u00e1lii a po sov\u011btsk\u00e9 invazi v roce 1968 pomoci emigra\u010dn\u00ed vln\u011b v Kanad\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Zaslou\u017eil\u00e1 \u010dlenka farnosti sv. V\u00e1clava v Torontu, b\u00fdval\u00e1 n\u00e1\u010delnice Sokola Toronto, \u017eupy Kanadsk\u00e9 a \u00dast\u0159ed\u00ed \u010ds. sokolstva v zahrani\u010d\u00ed, soci\u00e1ln\u00ed pracovnice, dobrovoln\u00e1 serv\u00edrka v j\u00eddeln\u011b Franti\u0161k\u00e1n\u016f pro bezdomovce.<\/p>\n\n\n\nRok 2 0 0 2<\/h3>\n\n\n\n
V druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lce \u010dlen skupiny pplk. Svobody, po por\u00e1\u017ece Francie \u00fa\u010dastn\u00edk boj\u016f \u010ds. samostatn\u00e9 brig\u00e1dy po boku spojenc\u016f p\u0159i invazi Francie, po v\u00e1lce major \u010ds. gener\u00e1ln\u00edho \u0161t\u00e1bu, v Kanad\u011b od roku 1948.<\/p>\n\n\n\n
Rod\u00e1k z Kupi\u010dova na Volyni, dobrovoln\u00edk \u010ds. zahrani\u010dn\u00ed arm\u00e1dy p\u0159id\u011blen\u00fd do polsk\u00e9 arm\u00e1dy, vyznamen\u00e1n za chrabrost p\u0159i dobyt\u00ed Monte Casina, po emigraci do Kanady vykonal mnoho z\u00e1slu\u017en\u00e9 krajansk\u00e9 a kulturn\u00ed pr\u00e1ce.<\/p>\n\n\n\n
\u010clen spolku \u010ds. v\u00fdtvarn\u00fdch um\u011blc\u016f, p\u016fsobil po emigraci do Kanady v r. 1968 ve Winnipegu. Mezi jeho v\u00fdzna\u010dn\u00e1 d\u00edla pat\u0159\u00ed sochy Krista, Johna Kennedyho, T.G. Masaryka, Jana Palacha a monument ob\u011btem komunismu.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159edsedkyn\u011b D\u00e1msk\u00e9ho odboru Sdru\u017een\u00ed v Torontu, p\u0159edsedkyn\u011b Sdru\u017een\u00ed v Kanad\u011b, vyznamen\u00e1na Pam\u011btn\u00ed medail\u00ed Ministerstva zahrani\u010dn\u00edch v\u011bc\u00ed \u010cesk\u00e9 republiky jako v\u00fdraz \u00facty a ocen\u011bn\u00ed jej\u00ed velik\u00e9 z\u00e1slu\u017en\u00e9 pr\u00e1ce.<\/p>\n\n\n\nRok 2 0 0 1<\/h3>\n\n\n\n
B\u00fdval\u00fd p\u0159edseda odbo\u010dky Sdru\u017een\u00ed ve Winnipegu, p\u0159\u00edsed\u00edc\u00ed soudce v p\u0159\u00edpadech poru\u0161ov\u00e1n\u00ed lidsk\u00fdch pr\u00e1v, organiz\u00e1tor oslavy k t\u0159\u00edst\u00e9mu v\u00fdro\u010d\u00ed J.A. Komensk\u00e9ho, a mnoha v\u00fdstav \u010desk\u00fdch knih a obraz\u016f \u010desk\u00fdch um\u011blc\u016f.<\/p>\n\n\n\n