Z historie edmontonské krajanské obce

Edmon­ton­ská odboč­ka Českosloven­ského národ­ního sdružení v Kanadě, jak se tehdy naše orga­ni­zace jmen­o­vala, byla založe­na 18. červ­na 1939 jako odboč­ka čís­lo 21. Podle článku prvního předsedy Emanuela Zimy, pub­liko­vaného v Památ­níku Českosloven­ské Kanady, který byl vydán v roce 1943, Edmon­ton byl víceméně far­mářské měs­to, které nemě­lo kromě čtyř velkých dobytčích jatek takř­ka žád­ný průmysl. Tehdy tu žilo 125,000 oby­va­tel. První čtyři kra­jan­ské rodiny se v Edmon­tonu usadi­ly v roce 1900, po 28 letech zde bylo dvanáct trvale usazených rodin, a ještě v roce 1943 zde a v blízkém okolí žilo stále jen 25 až 30 rodin. Svo­bod­ní kra­jané a ti, kteří nechali manželky ve “staré zemi, se ve zde­jším městě usazo­vali jen dočas­ně. Rozcházeli se odsud na prá­ci na okol­ních far­mách, do dřevorubeck­ých táborů a do uhel­ných dolů. Ti pod­nikavější šli lovit zvěř, či rýžo­vat zla­to.

Teprve v roce 1938 se kra­jané začali blíže pozná­vat a sdružo­vat. Po Mni­chovském dik­tá­tu začala Edmon­ton­ská odboč­ka pořá­dat domácí večírky se sbírka­mi na pod­poru osvobo­zo­vacího hnutí. V roce 1940 pak odboč­ka uví­ta­la del­e­gaci z torontského ústředí, Kar­la Buz­ka a Pavla Klím­ka. Kra­jan­ská schůze byla uspořádá­na ve Sloven­ské národ­ní hale na před­městí Bev­er­ley, kde hosté prom­luvili o úkolech Národ­ního sdružení a povzbudili kra­jany k další čin­nos­ti. 16. říj­na 1941 Edmon­ton uví­tal sená­to­ra Voj­tu Beneše – bra­tra pres­i­den­ta Edwar­da Beneše. Jeho řeč byla vysílá­na rozh­lasem. Míst­ní rozh­lasová stan­ice CFRN pak 28. říj­na 1942 věno­vala více než hod­inu vysílání slavnos­ti uspořá­dané ten den v Pol­ské hale při příleži­tosti návštěvy českosloven­ské vojen­ské mise. Misi vedl pod­plukovník letect­va Jan Ambruš a nad­poručík pozem­ní armády Rudolf Neko­la, kteří byli doprovázeni také ústřed­ním tajem­níkem Českosloven­ského národ­ního sdružení Kar­lem Buzkem. Účelem této mise bylo infor­mo­vat kra­jan­ské skupiny po celé Kanadě o událostech ve vlasti. I když větši­na přistěho­val­ců tehdy ještě neměla kanad­ské stát­ní občanstí, mnozí z nich se po schůzích hlásili jako dobro­vol­ní­ci do kanad­ské armády. Pod­po­ra kanad­ského válečného úsilí byla v té pohnuté době důleži­tou částí pro­gra­mu Sdružení. V Edmon­tonu se přis­pí­va­lo na zak­oupení stíhačky “Spit­fire” a také na kanad­ský Čer­vený kříž. Pořá­dala se také sbír­ka na tzv. “cig­a­re­tový fond” pro vojáky na fron­tě. Na kul­turním poli se kra­jané pochlu­bili kanad­ské veře­jnos­ti přede­vším kon­certem Jana Kubelí­ka.

Záz­namy o poválečných letech se nedo­chovaly, ale­spoň je nemáme k dis­posi­ci. Víme ale, že předse­dou odbočky byl v roce 1968 pan Scho­engut. Mnozí uprch­lí­ci z velké emi­grační vlny toho roku, ke které přis­pěla také inter­vence naše­ho ústředí u kanad­ské vlády, se ještě pamatu­jí na výše zmíněného Emanuela Zimu, který mno­hé z nich vítal v nové vlasti a pomáhal jim podle svých sil. V roce 1969 převzal předsed­nictví odbočky John Hol­ub. Nynější čest­ný předse­da, Dr. Jiří Krupič­ka, vzpomíná na del­e­gaci, kter­ou v roce 1969 vedl John Hol­ub a která se sklá­dala z Jiřího Krupičky a známého herce a pro­du­cen­ta Vladimíra Valen­ty. Del­e­gace byla při­ja­ta pre­mierem Har­ry Stromem a něko­li­ka čle­ny jeho vlády, kteří pro­jevili zájem zejmé­na o zkušenos­ti pánů Krupičky a Valen­ty z jejich poby­tu v komu­ni­stick­ých žalářích. Později se kon­ala kon­fer­ence delegátů etnick­ých skupin v offi­ciál­ní res­i­den­ci “Lieu­tenant Gov­er­no­ra” a albert­ská vlá­da se rozhod­la pod­porovat mul­ti­kul­tur­al­is­mus propago­v­aný sená­torem ukra­jin­ského půvo­du z Man­i­to­by Paulem Yuzykem asi půl roku před fed­erál­ní vlá­dou.

Od 1. pros­ince 1969 do 31. pros­ince 1975 zde Vladimír Valen­ta vydá­val své noviny Telegram a získal pro něj i spoluprá­ci manželů Škvoreck­ých. Pub­likace byla literárně a pol­i­ticky zaměře­na a přeží­vala díky vyda­vatelově energii, příspěvkům jeho přá­tel a občas­ným darům. Mezi přis­pě­vateli byli, kromě Jose­fa Škvoreck­ého, také Mojmír Povol­ný, Vladimír Kra­ji­na, Jan Beneš, Ota Ulč, Václav Majer a jiní. Z míst­ních s ním úzce spolupra­co­v­al Milan Vosáh­lo. Na výroční schůzi odbočky 1. břez­na 1971 byl zvolen předse­dou Antonín Anděl a jed­natelem Mar­tin Skála. Ten rok – 15. pros­ince byla také ustave­na v Edmon­tonu míst­ní skupina Českosloven­ské společnos­ti pro vědy a umění (SVU). Předse­dou byl zvolen Ivo Moravčík. Skupina začala promítáním his­torick­ého ser­iálu NFB “Strug­gle on the Bor­der.” Kromě promítání filmů, SVU pořá­dala občas­né odborné před­nášky na různá téma­ta. V roce 1973 Edmon­ton­ská odboč­ka Českosloven­ského sdružení v Kanadě (ČSSK) zás­luhou manželů Stříbrných připrav­i­la v Prov­inčním museu výs­tavu o Českosloven­sku s pohle­dem na dějiny, architek­tu­ru i folk­lor. Jaromír Stříbrný byl předse­dou odbočky většinu sed­mdesátých a první poloviny osmdesátých let. Kra­jané se sdružo­vali mimo rámec sdružení. V tu dobu byly také pořádány taneční zábavy tramp­sk­ou skupinou a slováky, měli utkání v kopané a v hoke­ji a vole­jbal­isté pravidel­ně hráli až třikrát týd­ně odbí­je­nou. Za zmínku sto­jí také navště­va pís­ničkáře Kar­la Kry­la.